August Lassmann starší (1857-?) přišel do Slezska z Čech a založil zde obchod s železářským zbožím. Jeho dva synové získali právnické vzdělání, pokračovali však v rodinném podnikání. Protože již měli jiné představy o pohodlí a společenské reprezentaci než starší generace, opustili dům v centru města a zbudovali si podle projektu Otto Reichnera dvě moderní vily na úbočí Kylešovského kopce. Nárožní dům obýval dr. August Lassmann (1897-?) a druhou stavbu dr. Erich Lassmann (asi 1900-?). Reichner v projektu zopakoval osobitou, romantickou verzi funkcionalistického tvarosloví, jakou použil už v návrhu opavského koupaliště. Obě vily jsou řešeny jako kompozice tří uzavřených hranolových hmot. K severnímu, dvouposchoďovému hranolu se připojuje další, o jedno poschodí nižší a po stranách přečnívající kubus; z něj vybíhá třetí, převážně prosklená hmota přízemního rizalitu. Horizontální střechy nižších hmot byly využity jako terasy. Jednotlivá průčelí prolamují obdélné a kruhové okenní otvory a člení vertikální a horizontální, barevně odlišené pásy. Oba domy byly navrženy téměř zrcadlově, vila mladšího sourozence je však lehčí a transparentnější. Na rozdíl od introvertnější sousední stavby se otevírá do vnějšího prostoru a její lodžie je přímo spojená se zahradou. Základem prostorového uspořádání obou vil byla „anglická“ dispozice, jejíž osu tvořila patrová schodišťová hala. Přízemí zaujímaly společenské prostory, vyšší podlaží ložnice obyvatel domu a hostů. V pravé vile A. Lassmanna zaujímal privilegovanou pozici v ose domu pánský pokoj, oddělený jen skleněnou dveřní příčkou od jídelny. Prostor levé vily byl uspořádán obdobně. Přízemí jižního traktu architekt vyhradil pro knihovnu a hudební pokoj, spojený s jídelnou. V Lassmannových vilách se Reichnerovi podařilo skloubit elegantní funkční koncept s působivou výtvarnou představou. Od bílých kostek či skleněných krystalů avantgardy si však zachoval odstup, vyplývající jakoby z „nordického“ cítění, založeného na respektu k hmotě i potřebě dramatičtějšího výrazu. Tato tradičnější strategie se prosadila i ve vnitřku domů, které překvapí dekorativním pojetím haly s ozdobnými pletenci v parapetu schodiště i krbové mříži. Především vila staršího bratra naplňuje odvěkou fyzickou i psychologickou funkci domu – chránit a poskytovat soukromí. Reichner v její architektuře vytvořil působivý, bezmála manýristický kontrapunkt vnitřku a zevnějšku. Za přísnou moderní fasádou se ukrýval hédonistický příbytek sběratele a milovníka umění, zařízený barokním a biedermeierovým nábytkem.  /JV