Pavel Nasadil (*1975), absolvent Přikrylovy školy architektury na pražské akademii na sebe poprvé upozornil realizací tzv. Nového českého domu ve Velkém Týnci na Olomoucku. Jeho koncepce, hledající optimální podobu dnešního venkovského domu, ovlivněného archetypy, nabízí zdařilou alternativu neinvenční katalogové nearchitektuře. Dům si z našeho nejprestižnějšího architektonického klání Grand Prix Obce architektů za rok 2004 odnesl zasloužené čestné uznání v kategorii novostavba. Jury ocenila na „obyčejném venkovském stavení“ jeho přirozenou „moudrost“. Vůdčí myšlenkou Nasadilova rodinného domu pro mladou čtyřčlennou rodinu bylo tedy vytvoření prototypu „nového vesnického domu pro českou krajinu.“ Stavba ve své podstatě slučuje charakteristické, archetypální, nikoliv však sentimentální prvky tradiční venkovské architektury, zejména jednotraktovou dispozici s řazením místností za sebou, s komfortem zcela odpovídajícím požadavkům současnosti. Jednoduchá, původně zamýšlená bílá schránka domu s pravidelným rastrem štíhlých okenních otvorů ukrývá uvnitř volně uspořádaný obytný prostor, rozdělený vloženými buňkami toalet a koupelen na jednotlivé sekce. Srdcem domu je obytná, do krovu otevřená hala. Z ní se „vine cesta domem,“ jež dál pokračuje po otevřeném schodišti do podkroví, kde končí v „tiché a uzavřené části s ložnicemi dětí.“ Tento prvek, nově vložený do organismu venkovského stavení, neposkytuje svým obyvatelům jen příjemný životní prostor, obohacený o přímé spojení se zahradou, ale asociuje i někdejší vazby stavebníkovy rodiny k nedaleké Olomouci. Její dominanty a panorama Svatého Kopečku s barokní bazilikou do domu vstupují čtvercovým oknem, jediným otvorem v západním, pevnostně vyhlížejícím štítovém průčelí. Podobným způsobem dekoroval panoramatem Hradčan jednu z místností v domě malíře Františka Dvořáka už koncem 60. let architekt Jan Kaplický. (JP