Na počátku třicátých let si mohou obyvatelé Přerova vybrat z programu pěti kin, těší se na první zvukový film, baví se poslechem rádia a každou neděli mohou zajít na koncert nové jazzové hudby. Roku 1930 také přijíždí z Brna architekt Josef Polášek (1899-1946), žák Pavla Janáka, aby pronesl svoji přednášku věnovanou mimo jiné modernímu bydlení. Nezůstalo dlouho jenom u slov. Už následujícího roku mohli Přerovští na vlastní oči vidět, jaká je představa průkopníků české architektonické avantgardy o současné kultuře bydlení. Objednavatelem projektu byl architektův bratr Jan, spoluvlastník kamenictví Polášek a Urban specializující se na pomníkovou tvorbu a luxusní interiérové doplňky. Firemní dílny korunované nápisem VKUS A SOLIDNOST bezprostředně navazovaly na vilku stavebníka. Svěřená důvěra plynoucí z příbuzenského vztahu architektovi rozvázala ruce - mohl prosadit čisté řešení bez ústupků vynucovaných často tradičně orientovanou klientelou. Strohý kubický objem dvoupodlažní budovy Polášek člení na tři trakty, přičemž ve středním buduje industriálně vyhlížející ocelové schodiště. K východní straně s pásovými okny umísťuje kanceláře a hlavní obytné místnosti, kdežto západní fasáda obrácená do zahrady a k dílnám kamenictví skrývá menší pokoje a obslužné prostory. Oblíbené nautické motivy rané funkcionalistické architektury přece jen změkčují jinak přísný výraz domu. Jako kapitánský můstek vybíhá před průčelí balkon se skleněným zábradlím, terasa střechy se subtilním trubkovým zábradlím disponuje přístřeškem chránícím před příliš silnou sluneční lázní. Funkcionalistická architektura ve své ryzí podobě, jak ji reprezentuje Poláškova vilka, našla v Přerově díky osvětě jejího autora početné příznivce jak v řadách soukromé klientely, tak u zástupců městské samosprávy. Objekt je prohlášenou kulturní památkou. (MM)