Vila Hanse Stratila asi víc než kterákoliv z jeho staveb odráží autorovo estetické cítění a představy o velkém, reprezentativním rodinném sídle. Její vídeňsky novoklasicistní průčelí, jehož vizuální účinek je opět založen na výrazném kontrastu horizontál a vertikál, může ovšem nezasvěceného pozorovatele lehce oklamat. Neskrývá se za ním jeden exkluzivní byt, jak by se logicky mohlo zdát, nýbrž dvojice identických, zrcadlově obrácených bytů, z nichž jeden obýval se svou rodinou Hans Stratil, který zde měl rovněž svoji projekční kancelář, zatímco ve druhém žil jeho bratr Franz Stratil (1897-1983, ve 40. letech vězeň v koncentračním táboře Dachau). Pozemek byl původně součástí parčíku u vily Františky Lipčíkové, upraveného dendrologem Quido Riedlem. Jednotící prvek balkonu neseného pískovcovým sloupovím a plastické členění rytmem stylizovaných pilastrů architekt ve zjednodušené podobě užil také u obou bočních průčelí, spojených se zadním traktem a zahradou pomocí masivní kamenné terasy - nezbytného doplňku jeho staveb. Do tohoto zaobleného nároží situoval hlavní obytnou halu, prosvětlovanou ze dvou stran francouzskými okny a vybavenou elegantním dřevěným schodištěm, které sloužilo jako hlavní komunikace mezi oběma podlažími. Výrazně plastický prvek centrálního obytného prostoru dnes zůstává posledním autentickým detailem interiérů této zdevastované kulturní památky. Závěrečná rána jí měla být uštědřena v roce 2004, kdy vznikl projekt přestavby na bar. Další změna účelu stavby (v průběhu let socialistického budování vila sloužila jako dům pionýrů, osvětové středisko a okresní kulturní středisko) by zřejmě dovršila degradaci, kterou stavba utrpěla již v 70. letech, kdy byl do její původně parkově upravené zahrady nekulturně vestavěn neforemný kulturní sál propojený s vlastním domem komunikačním krčkem. (JP)