V areálu přerovského parku Michalov se v roce 1936 uskutečnila úspěšná Středomoravská výstava, která potvrdila zájem obyvatel Přerova o moderní architekturu. „Vlídnou osadu bílých, rovných staveb,“ která tak nadchla veřejnost, koncipoval přerovský architekt a stavitel Alois Pilc (1892-1965). Téhož roku navrhuje v těsné blízkosti výstavního okrsku, v rozrůstající se vilové čtvrti, novostavbu pro rodinu právníka Jindřicha Lančíka (1904-1973). Synovec přerovského starosty Františka Lančíka v městském úřadu zastupoval právní odbor, jako sociální demokrat se zaměřoval na program vzdělávání sociálně slabších vrstev. Manželka Emma Heniková, pianistka, jej vtahuje do kulturního života města, mimo jiné na půdu ochotnického divadla spolku Tyl, kde jako scénograf působí Alois Pilc. Absolvent střední stavební školy kvůli válečným událostem přerušil brněnská vysokoškolská studia, v roce 1932 si v Přerově otevřel vlastní projekční kancelář. Jeho početné dílo procházelo plynulým vývojem ovlivněným podněty z center architektonického dění. Vrcholu dosáhl pravděpodobně právě projektem Lančíkovy vily. Na protáhlou svažitou parcelu umístil dva kvádry o různých výškách, protínající se v diagonále nároží. Učenlivý projektant jako by následoval Le Corbusierovy rady - pracoval s tématem volného průčelí a půdorysu, použil řady pásových oken, otevřel pokoje terasám a dokonce vyložil část objemu na piloty. Podařilo se mu zkomponovat tvarově bohatě definovanou architekturu čistých proporcí. České vlastenecké rodině byla vila zabavena pro její čtvrtinový německý původ a pro národnostně neutrální postoje PhDr., JUDr. Lančíka v letech po válce. Vila pak sloužila domu pionýrů a postupnými nevhodnými úpravami ztrácela svůj původní lesk. V současnosti ji využívá Základní umělecká škola. (MM)