Na počátku 70. let se manželé Svobodovi rozhodli postavit si rodinný dům. Jiří Svoboda měl jasnou představu o podobě svého rodinného sídla. Scházel mu jen projektant, který by jeho vizím dal architektonickou podobu. Na stavbě továrny v Litovli se seznámil s projektantem Josefem Taťákem (*1931), který se návrhu domu ujal. Ve spolupráci se známým architektem Zdeňkem Plesníkem (1914-2003), s nímž návrh konzultoval, vypracovali projekt geometricky koncipovaného domu, inspirovaného meziválečnou zlínskou architekturou. Srdcem neofunkcionalistické vily, koncipované ve dvou výškových úrovních (semiduplex), není překvapivě obytná hala, ale pracovna majitele. Dům pojatý jako Gesamtkunstwerk 70. let nezůstal v Prostějově osamocen. Jen několik desítek metrů opodál stojí jeho dvojče. I když je vila manželů Vysloužilových poněkud náročněji řešena, je jejím koncepčním východiskem Svobodova vila. Byl to Jiří Svoboda, který budoucím sousedům zprostředkoval kontakt s architektem Taťákem, když Miroslava Vysloužila přesvědčoval, aby se vzdal své vize domu podobného Neherově vile od Antonína Navrátila. Rovněž Vysloužilova vila je rozčleněna do dvou výškových úrovní. Nižší část zaujímá obytný prostor rozdělený posuvnou stěnou na dvě sekce - obytnou a pracovní. Jeho součástí je velká zimní zahrada s bazénkem a fontánou. Do zvýšené části projektant situoval ložnice se společnými šatnami, vestavěnými s dalším mobiliářem do stěn mezi místnostmi. I v tomto případě je dům komponován jako srostlice několika různě velkých, protínajících se geometrických těles, vizuálně sjednocených motivem atiky. Přestože nebyl dům nikdy zcela dokončen, může směle konkurovat takovým skvostům architektury obytných domů první poloviny 70. let, jakými jsou Petráčkova brněnská vila od Ivana Rullera (1968-1972) nebo vila režisérky Věry Chytilové od architekta Emila Přikryla v Praze z let 1970-1975. (JP)