Zmínku o Radomíru Růžičkovi nacházíme v adresáři města Prostějova z roku 1933, kde jeho jméno figuruje v souvislosti se Živnostenskou záložnou, v níž pracoval jako účetní. Během několika málo let se vypracoval na jejího ředitele, což mu bezesporu umožnilo realizovat tak náročnou stavbu, jakou jeho prostějovská vila je. K projektu Růžička přizval Františka Kalivodu. František Kalivoda (1913-1971) se narodil v Brně, kde v letech 1931-1939 navštěvoval na české Vysoké škole technické obor architektura a pozemní stavitelství. Přestože studia nedokončil, vrhl se následujícího roku na dráhu samostatného projektanta. Projekt vily, kolaudované v roce 1939, vznikl v září předchozího roku. Stavba, situovaná na poměrně malém pozemku, je koncipována jako koncový dům v řadové zástavbě. Tato okolnost architektovi umožnila ozvláštnit charakteristicky strohé a graficky pojednané vstupní průčelí organickým motivem šnekového schodiště. Propojil jím obě zahrady - zimní s venkovní, osázenou nízkorostoucí zelení a skalničkami. Dům představuje multifunkční nájemní vilu, která zahrnuje vedle velkoryse koncipovaného bytu stavebníka (přízemí, 1. patro), pracovny (přízemí) a tzv. svobodárny (jednopokojové byty se společným sociálním zařízením - 2. patro), a jeho středem je obytná hala s krbem a barem. Tento prostor Kalivoda, mimochodem zástupce firmy Artek v Československu, vybavil jejím nábytkem, navrženým finským architektem Alvarem Aaltem. Vila Radomíra Růžičky, vybavená rovněž autorskými interiéry s technicistními ocelovými pevnými i posuvnými příčkami, přežila do dnešních dnů alespoň z hlediska zevnějšku v takřka intaktním stavu a její architektonické kvality tak ilustrují autorovo přesvědčení, že vedle architekta je „nositelem kulturní hodnoty svého vlastního domu“ i stavebník. (JP)