Stylizovaně rustikální výraz haciendy, kterou si pro svou rodinu postavil v oblíbené rekreační lokalitě nedaleko vodní nádrže Seč náchodský obchodník s textilem Leo Strass (1871–1944), zapadá do romantického proudu domácí meziválečné architektury. Jeho stoupenci pociťovali vyčerpanost ultramodernismu tzv. bílého funkcionalismu a hledali k němu alternativu. Na fasádách horizontálně rozvinutého jednopatrového těla Strassova letního domu se střídají nepravidelné plochy lomového zdiva s bílou vápennou omítkou a ozdobně utvářenými kovovými mřížemi. Z levé části hlavního průčelí objektu vybíhá přízemní, dvojicí širokých oblouků otevřená hmota, která vynáší terasu. Levý bok domu modeluje segmentový arkýř proříznutý úzkým okenním páskem, podepřený pilíři z bílých cihel. V obytném podlaží je dům disponován jako dvojtrakt se střední komunikační chodbou. Plány domu vytvořil v červnu 1938 Karel Kačírek (1907–1985), neprávem opomíjený tvůrce, který se soustřeďoval na návrhy rodinných a weekendových domů, početné interiérové adaptace, drobné sepulkrální úlohy i reklamní práce. V letech 1934–1949 pracoval zejména na Náchodsku, kde se jeho klienty stala mj. i spřízněná rodina Strassů (jeho sestra Marie se v roce 1936 stala chotí stavebníkova syna Karla Strasse). Do harmonického života Strassovy rodiny se tragicky promítla etnická perzekuce za druhé světové války. Leo byl společně s manželkou Zdeňkou (1880–1944) internován v Terezínské pevnosti. Zde se stal jedním z hlavních aktérů tzv. aféry terezínských umělců. Tajnými cestami ven z ghetta posílal kresby, které směnou za jídlo či cigarety získával od malířů. Po nečekaném prozrazení byli umělci ve většině posláni na smrt a v říjnu 1944 byli do Osvětimi deportováni také manželé Strassovi, kde krátce poté zemřeli. Holocaust přežil jen syn Karel, který v náchodském rodinném podniku pracoval i po jeho znárodnění jako řadový zaměstnanec. /PP