Na obtíže s úřady vzpomínají mladí stavebníci, manželé Linhartovi, kteří si po delším hledání našli své místo s výhledy do krajiny a blízko volné přírody v nové zástavbě Tocháčkova kopce v Chocni. Ač polohou zcela na okraji, museli se postupně rozžehnat s představou atriového domku i domu s rovnou střechou. Architekti Aleš Holman a Klára Sedláková nakonec zvolili tvar, který do katalogové a jí příbuzné produkce okolní zástavby navzdory direktivám nezapadá, paradoxně je však mnohem tradičnější než ona, protože sahá k mnohem hlubší a životodárnější tradici venkovského stavení. Lapidárnost táhlého tvaru, který úspěšně užívají i mnozí další současní přední architekti, však autoři ještě zvýraznili přísným a důsledně funkcionálním rozvržením fasád. V úrovni obytného podlaží se obyvatelé domu mohou těšit z dokonalého propojení se zahradou, zajištěného transparentní fasádou po celé délce objektu. Za letního počasí se odsunutím jedné ze skleněných stěn ocitne vnitřní bazén v zahradě, podobně i obývací pokoj nebo pracovna. V úrovni horního patra se na opačnou stranu prostřednictvím pásového okna obracejí ložnice do korun stromů blízkého lesa. Průběžný skleněný strop nad ložnicemi a chodbou umožňuje žít s denní i noční oblohou a dokresluje silnou stránku bydlení, založenou na intenzivním, zároveň však usměrňovatelném světelném a prostorovém prostupování exteriéru a interiéru. Dům, v němž se uplatnily moderní materiály a špičkové technologie, na jedné straně dopřává uživatelům dokonalý luxus, na druhé straně rozumně šetří energie. Majitelé měli štěstí na architekty, s nimiž mají velmi podobný vkus a dali jim proto volnou ruku i při návrhu individuálního nábytku a zahrady. /MK