Brněnský architekt Bohuslav Fuchs (1895–1972) se do širšího povědomí zapsal jako autor jedné z prvních ryze funkcionalistických staveb u nás. Byla jí známá brněnská Zemanova kavárna, kde se mu podařilo pomocí mobilních skleněných stěn potřít hranici mezi interiéry a okolím budovy. Do dějin české moderní architektury ovšem Fuchs vešel nejen díky této obnovené památce, nýbrž i značným množstvím mimořádně kvalitních realizací a projektů. Dvě jeho stavby najdeme i na Pardubicku. Tou známější je Löwitova vila v Heřmanově Městci, tou pozapomenutou rodinný dům s ateliérem v Korouhvi. Jeho stavebníkem byl učitel a malíř-autodidakt Vladimír Šindler (1891–1961). Na podzim roku 1921 nastoupil na učitelské místo do Korouhve, kde pracoval až do roku 1937, kdy se na krátko přestěhoval do Poličky. Do Korouhve se vrátil až po válce a zůstal zde až do své smrti v roce 1961. Řídící učitel Vladimír Šindler byl taktéž organizátorem kulturního života obce, popularizátorem krásného umění a vůbec nesmírně agilní osobností, která s láskou rozšiřovala vědomosti nejen školních dítek, ale všech spoluobčanů. Stavbu jeho rodinného domu, který v době svého vzniku musel v malé vísce zapůsobit jako blesk z čistého nebe, můžeme vnímat jako jeden z mnoha jeho osvětových činů. Podle stavebníkových potomků Vladimír Šindler architekta Fuchse do té doby osobně neznal. O vyhotovení návrhu, jakož i financování stavby se postaral stavebníkův příbuzný, brněnský stavitel Hlaváček. Projekt stavby, který vzhledem k drsným klimatickým podmínkám architekt opatřil tradiční sedlovou střechou, vznikl na přelomu let 1925 a 1926, tedy v době, kdy Fuchsova tvorba procházela nejradikálnější proměnou. Právě proto můžeme v Korouhvi obdivovat motivy typické jak pro umělcovo předcházející mašinistické období, tak i prvky neodmyslitelně spjaté s Fuchsovou puristickou a funkcionalistickou architekturou. Veškeré dění se odehrávalo ve velké obytné místnosti, od dvojice vedlejších pokojů oddělené tenkými příčkami a vestavěným mobiliářem. Ostatní místnosti byly přístupné ze vstupní síně, z níž se po příkrém schodišti vstupovalo do patra. Prvnímu poschodí dominoval do dneška skvěle zachovaný malířský ateliér, prosvětlený částečně proskleným stropem. Zbytek podkrovního prostoru vyplňovaly další obytné místnosti, z nichž jedna sloužila jako knihovna. /JP