Město Ústí nad Orlicí bylo od 19. století neodmyslitelně spjato s textilním průmyslem. Jednou z firem, které se spolupodílely na jeho prosperitě, byla i přádelna a mechanická tkalcovna Antonína Brožka. Její historie se začala psát v šedesátých letech 19. století. Během následujících desetiletí se rozrostla v prosperující podnik, jenž se ve třicátých letech 20. století rozšířil o výrobu konfekce, nabízenou v síti firemních prodejen po celé republice. V roce 1937 se vzhledem k napjatým vztahům mezi českou a německou populací začaly projevovat první problémy. Vedení podniku bylo proto nuceno zastavit provoz přádelny v Teplicích-Šanově. Situace se nadále přiostřovala, až v roce 1939 vyústila v uzavření mateřské tkalcovny. V roce 1943 pak byla v důsledku nesmlouvavého postoje Antonína Brožka vůči protektorátním úřadům správa podniku svěřena jeho synům. Stavbu tak náročně pojatého domu, kterým Brožkova vila od Stanislava Tošovského bezpochyby je, můžeme považovat za bezpečné uložení finančních prostředků. Podobným způsobem byla např. realizována luxusní prostějovská vila majitele továrny na pánskou konfekci Jana Nehery. Tuto hypotézu potvrzuje i použití velmi nákladného pláště budovy, sestaveného z krásně prokreslených travertinových desek. Jen stěží si lze představit, že by v časech normálně fungujícího demokratického státu dobře hospodařící podnikatel mrhal prostředky na úkor rozvoje svého podniku. Projektu vily datovaného květnem 1940 se ujal, jak již bylo zmíněno, architekt Stanislav Tošovský. Dům, zasazený do prudkého svahu na samém konci vilové čtvrti rozprostírající se kolem okresní nemocnice, pojal jako funkcionalistický, skrytý v rozlehlé zahradě, do které o rok později navrhl ještě skleník. Na první pohled je zřejmé, jak architekt jednotlivé místnosti ve vile rozprostřel. Směrem k ulici, jak napovídá její pevné a jen menšími okny členěné průčelí, orientoval sociální a technické zázemí domu. Naopak obytné místnosti, přístupné v obou podlažích z menších hal, orientoval do zahrady. Obytný a prostorový komfort vily architekt dále znásobil pomocí dvojice zimních zahrad, lodžie a rozlehlé terasy, z níž se naskýtaly úžasné pohledy do daleké podorlické krajiny. Funkcionalistickou vilu Antonína Brožka, jak už tomu po únoru 1948 u podobných staveb bylo, negativně poznamenala změna její funkce. V padesátých a šedesátých letech v ní sídlil pionýrský dům a poté byla, až do restituce, využívána jako jesle. /JP