Řemeslné živnosti zlatnictví a stříbrnictví mají v Moravské Třebové tradici sahající do druhé poloviny 16. století. Nejvýznamnějším podnikem, který zde od závěru 19. století v oblasti kovovýroby působil, byla „c. k. soukromá továrna na výrobu stříbrného a postříbřeného zboží Franz Bibus,“ jejíž skromné počátky spadají do roku 1883, kdy si zde zlatník Franz Bibus (1860-?) založil malou dílnu. Na přelomu století Franz Bibus vybudoval na parcelách v Lanškrounské ulici rodinný dům v historizujícím stylu a přilehlou továrnu, v níž před první světovou válkou pracovaly až dvě stovky dělníků. Výzkum moderní architektury ve východočeských oblastech, majoritně osídlených před druhou světovou válkou německým obyvatelstvem, dnes ztěžuje zásadní problém – neexistence plánových a spisových pramenů, jenž byly v poválečné euforii i z účelově ideologických důvodů likvidovány. Lze se proto jen dohadovat, kdy si Bibusové vystavěli naproti přes ulici modernější jednopatrovou vilu (čp. 74) a kdo byl jejím projektantem. Dům reprezentuje konzervativní podobu „německé“ architektury v meziválečném Československu. Mírně romantický nádech dodávají vile sokl z kyklopského zdiva, víceboký přízemní arkýř, lomené záklenky oken, jejichž formy nepochybně inspirovalo gotické stavitelství, a sestava strmých střech. Hypoteticky lze uvažovat, zda se na návrhu domu nepodílel nejtvořivější moravskotřebovský architekt Oskar Czepa (1883–1956), vyškolenec architekta Bedřicha Ohmanna z vídeňské Akademie, který v regionu doloženě působil v letech 1920-1946. Některá Czepova díla (např. měšťanská škola s kaplí v Třebařově, 1926–1927) vykazují s moderní Bibusovou vilou překvapivě shodné tvaroslovné rysy i velmi blízkou uměleckou poetiku. /PP