Členitou zděnou vilu, jejíž exteriér dodnes ozvláštňují folklorizující řezbářské detaily včetně deštění štítů a čel střešních vikýřů, si ve stráni nad Divokou Orlicí nechal postavit český lékař Eduard Albert (1841–1900). Vytížený profesor chirurgické kliniky ve Vídni skoupil pozemky nad domkem svých prarodičů a založil zde rozlehlý park. Vědom si svého věku, nechtěl „čekati na porost…, nýbrž chtěl se brzo octnouti v parku pěkných, vzrostlých stromů. Proto sháněl v celém okolí kde jaký hezký strom, dal jej vykopati ve velkém okruhu i s hlínou a převézti…“ Svéráznými transfery dřevin (například z posvátného Řípu) a výsadbou tisíců keřů a květin se Albert chlubil i v dopisech svému příteli, básníku Jaroslavu Vrchlickému. Návrh Albertova žamberského „tuskula“ v dubnu 1888 narýsoval místní stavitel František Havlíček. Ve dvou variantních návrzích řešil dům jako gotizující romantickou rezidenci s majestátně převýšenou hranolovou věží, průčelní frontou s krytou lodžií a otevřenými terasami balkonů. Albert však projektanta zahrnul připomínkami, zpestřenými vlastními skicami, radil asymetricky odlehčit věžní siluetu, toužil suchopárnou symetrii návrhů zjednodušit a zbavit přemrštěných dekorací. Své výhrady mířil i na řešení vnitřních dispozic vily a nakonec zamítl i dominantu věže. Stavba započala 31. července 1888, do zimy bylo vyvedeno zdivo a v červenci následujícího roku se již dokončovaly střešní a truhlářské práce. /PP