Rozlehlou vilu s věží, která patří k dominantám Ústí nad Orlicí, si nechal postavit majitel úspěšné textilní továrny Florian Hernych (1855–1923). Dům se zahradou je situován v prestižní poloze v centru města na několika parcelách, které majitel postupně získal. Projekt vily byl zadán významnému pražskému staviteli Matěji Blechovi (1861–1919), který právě v té době realizoval v centru metropole řadu významných palácových staveb. Blecha sám již v té době neprojektoval průčelí svých staveb, ta navrhoval jednak jeho hlavní architekt Emil Králíček, jednak externě významný Ohmannův žák z pražské Uměleckoprůmyslové školy Jiří (Georg) Justich, který působil rovněž ve Vídni. Určit autorství je však v případě Hernychovy vily obtížné (plány podepsal, jak bylo tehdy obvyklé, jen odpovědný stavitel – tím byl Blecha, kresba průčelí je však blízká Králíčkovu charakteristickému rukopisu). Některé motivy – vysoká jehlancovitá střecha, vížka vetknutá do nároží – by mohly skutečně naznačovat Králíčkovu účast, ale v té době již anachronická dekorace na pomezí historismu a zoomorfní secese (snad dílo známého dekoratéra Celestýna Kloučka) by spíše naznačovala účast Justichovu. Není nakonec vyloučeno, že jde o společný projekt obou osobností. Koncepce stavby, provedené v letech 1906–1907 Josefem Hernychem, je zajímavá: k hranolu vlastního domu jsou připojeny další hmoty – štíhlá věž, nárožní rizalit, další útlá věž vetknutá do nároží. Později (1927) byla na kubus s terasou přistavěna zimní zahrada. Po rozsáhlé rekonstrukci a náročném restaurování byla vila otevřena na jaře 2008 s novou multifunkční náplní (sídlí zde mj. Kulturně společenské centrum česko-polského pohraničí). V objektu se zachovala celá řada autentických prvků exteriéru i interiéru – secesní kovové lampy, mříže, štuková dekorace, dřevěné vnitřní schodiště, broušená okna ad. /ZL