Malebné zákoutí na břehu Matičního jezera představovalo na začátku 20. století poklidnou rezidenční periferii města. Rozlehlou vilu v pseudorománském stylu zde navrhl a v roli investora rozestavěl pardubický architekt Boža Dvořák, který ji záhy po dokončení prodal. Nejznámějším majitelem domu se stal pardubický chirurg a filantrop MUDr. František Messany (1870-1936), přítel básníka J. S. Machara, jenž vilu dlouhá léta obýval společně s chotí Matyldou a postupně zde prováděl menší stavební úpravy. Rozložité tělo Messanyho jednopatrového domu bylo původně téměř celé postaveno z nepravidelných kamenných kvádříků a má tak drsnou, ale vizuálně poutavou strukturu pláště. Uliční fronta je rozložena mezi třípodlažní hranolovou věž s portálovým vstupem a přízemní arkýř jižního nároží domu. Úzké proseky pláště pod korunní římsou evokují střílnové otvory, stejně jako krempa střechy, vyložená na trámových konzolách, připomíná dřevěná podsebití středověkých tvrzí. Původně byla ohniskem domu rozlehlá jídelna, z níž se po dřevěném schodišti stoupalo do patra s pěti obytnými pokoji. Při úpravě vily v letech 1904–1905 bylo vnitřní dispoziční schéma změněno, další proměnou vila prošla v roce 1920, když byl k zahradní frontě domu přistavěn balkon. Nejhonosnější interiéry domu měly původně malované dřevěné kazetové stropy; dnes zůstává nejpoutavějším detailem vnitřku stavby štuková imitace gotické žebrové klenby na stropě válcového arkýře. Výtvarná kvalita domu byla znehodnocena účelovou přestavbou na dětské jesle v padesátých letech 20. století. Při vile se rozkládala velká zahrada, dochovaná dnes jen v torzu původní rozlohy, jejíž úpravu pro primáře Messanyho navrhl v srpnu roku 1919 zahradní architekt Josef Vaněk /PP