Pronikání architektonické moderny na český venkov bylo zahájeno již v posledních letech prvního desetiletí 20. století. Holá cihelná průčelí, přijímaná širokým publikem zprvu jako nemístná provokace, začali poznenáhlu přejímat i architekti a stavitelé druhé a třetí garnitury, kteří je na svých stavbách mísili s přebohatým stylovým rejstříkem druhého decenia: doznívajícím „plebejským historismem“ s elementy lidového stavitelství, geometrickou secesí nebo s přiznaným – většinou jen časopiseckým – poučením moderní britskou tvorbou. Mezi tyto menší mistry patřil i stavitel Antonín Kratochvíl, který získal v Pardubicích v srpnu 1911 stavitelskou koncesi a do začátku první světové války ve městě a jeho okolí provedl tři modernistické stavby, k nimž zřejmě sám dodal i návrhy. Rodinný dům v Sezemicích navrhl Kratochvíl s nápadným konkávně prokrajovaným cihelným oplocením pozemku. Vila stojí v jižním cípu městečka, po pravé straně silnice vedoucí z Pardubic; její rozlehlý dvůr se zahradou sahá až k břehům řeky Loučné. Stavebníkem domu byl Jan Řehounek (1884–1966), majitel místní cihelny a cementárny. Po dostavění domu přemístil do jeho suterénu výrobní provozy cementárny, vyrábějící betonové prefabrikáty stavebních prvků: žlábkovaná okenní ostění, kanelované nárožní lizény, čtvercové plotny s kompozicí středového kruhu se segmenty v rozích, stupňovitě nebo hladce profilované pilířové či sloupové hlavice. Jako důmyslný reklamní tah je Řehounek nechal projektantem Kratochvílem bohatě začlenit do fasády domu i fronty uličního oplocení pozemku tak, aby se novostavba stala jakousi monumentální vzorkovnicí sortimentu jeho betonárny. /PP