Architekti Pavel Moravec (1891–1979) a Tomáš Pražák (1890–1947) realizovali ve dvacátých a třicátých letech velké množství staveb po celé Praze. Vilu v Brandýse nad Orlicí navrhovali v roce 1926 pro Marii Markovou, manželku komerčního rady a ředitele Vinohradské záložny v Praze-Vinohradech. Ta dům v roce 1930 prodala svému synovi, advokátovi JUDr. Jaroslavu Markovi. Markovi si malé východočeské městečko na hlavním železničním tahu z Prahy do Olomouce oblíbili nejen pro relativně dobrou dostupnost, ale především pro půvaby, které skýtalo zdejší prostředí. Místo, které si pro své letní sídlo vybrali v blízkosti lázeňské budovy s výhledem na zalesněné stráně, představovalo dobrý výchozí bod vycházek po romantickém okolí i příslib venkovského klidu. Parcela se nachází na rohu ulic Lázeňské a Českých bratří. Od důležitější Lázeňské ulice objekt odděluje malá předzahrádka, hlavní vstup do domu je orientován od severu z ulice Českých bratří. Jednoduchý kubický objem domu osazený na kamenné podezdívce ořezává nesouměrně nasazená sedlová střecha. Dům tak do hlavní ulice působí více městsky, vypadá vyšší, naopak z malé zahrady vnímáme objekt prostřednictvím vysoké střechy spíše jako chalupu. Svou bezozdobnou estetikou poněkud nevázaně pracující s tektonickými motivy a kontrasty jednotlivých stavebních materiálů patří vilka ještě dožívající pozdní etapě kotěrovské moderny, která u dvojice projektantů přecházela v pražských stavbách v druhé půli dvacátých let k vyhraněnějšímu purismu. Vnitřní dispozice poskytovala běžný dobový standard bydlení. Nad přízemím s obytnými místnostmi se nachází ložnicové patro, na půdě pokojík služebné. V šedesátých letech Markovi dům prodali. Dům si v podstatě dodnes zachovává velkou část své původní podoby. /MK