Dílo Bohuslava Šmída (1895–1982), soustředěné v Poličce, je dokladem toho, že v éře první republiky vznikala kvalitní architektura i mimo velká centra. Výtvarný talent a houževnatost přivedly nejstaršího z osmi dětí domkáře k pozoruhodné kariéře. Ve čtrnácti letech jej rodiče poslali k vyučení zednickému řemeslu do Plzně. Jako zedník pracoval Bohuslav na Sázavě až do začátku první světové války, jejíž dobu strávil na italské a ruské frontě jako prostý voják. V samostatném československém státě získal v červenci 1919 stavitelskou koncesi v Praze a záhy poté byl přijat na praxi do projekční kanceláře architekta Pavla Janáka. Z metropole odchází roku 1920 do Poličky, kde o tři roky později uzavřel sňatek s Jarmilou Richterovou, dcerou sládka. Až do roku 1929 měl v Poličce samostatnou projekci, poté tu až do politického zvratu v roce 1948 řídil vlastní stavební firmu. Vedle silničních, mostních, bytových a obchodních staveb stavitel Šmíd mezi válkami realizoval také řadu prospěšných obecních podniků (škola, okresní nemocnice). Ve vlastní vile (a zamýšlené, ale neuskutečněné domovní kolonii při bysterské ulici) se Šmíd přiklonil k progresivnímu funkcionalistickému proudu. Asymetrická hmotová konfigurace domu sestává ze dvou navzájem se prostupujících kvadratických těles. Barevný dvojakord domu oživovaly modré nátěry okenních, někdy za roh zalomených rámů. V levé části uliční fronty byl situován privátní vstup s navazujícím víceramenným dubovým schodištěm do obytného patra, v partii protějšího pravoúhle ustouplého nároží mu sekundoval vchod do přízemí s archivem a firemními kancelářemi. Vila byla vybavena centrálním topením a kompletně elektrifikovanými spotřebiči (kuchyňský sporák, lednička, pračka). /PP