Vila ve Foglarově ulici je výrazově čistou architekturou, i když může působit až zbytečně okázalým dojmem. Ta okázalost je dána celkovým rozsahem a zázemím obydlí, obsahujícím ve třech podlažích nadstandardní vybavení rodinného domu. Architekt Václav Šmolík po dohodě s klientem vytvořil na poměrně rozlehlém půdoryse a velkém pozemku komplex, jehož centrem je obytná část, po obou stranách doplněná méně nápadnými, přesto v nadstandardu potřebnými objekty vnitřního bazénu (navrhovaném původně jako venkovní) a garáží, jež spojuje částečně krytá pozemní terasa. Obytné prostory v přízemí, jež jsou ve svažitém terénu vyzdviženy na úroveň patra, oplývají bohatou plošnou dimenzovaností, plochami pochůzných teras, jež jsou stylově obehnány horizontálně členěným lodním zábradlím, charakteristickým znakem moderny od její meziválečné éry. Vstup do posledního patra vily s privátními pokoji je prostřednictvím rohového schodiště (odkaz na cottage) v otevřené jídelně, jež je zároveň centrem domu, ze kterého lze přímo vstoupit na terasu, do kuchyně i obývacího pokoje, rozděleného na dvě části a doplněného krbem. I celkové hmoty domu jsou dále členěny v charakteristických puristických objemech i s pásovými a rohovými okny, doplněnými čas od času „funkcionalistickými“ balkony se stejným typem zábradlí. Plná střešní markýza dokumentuje autorovu snahu o ukončení domu ve stylu neoplastických desek, dalšího elegantního motivu meziválečné avantgardy. Vila dokumentuje tendence architektury přelomu tisíciletí, jež díky otevřenosti stavebníkova měšce kumuluje v sobě vyšší nároky na obytný komfort, vytvořený zde řadou více méně zdařilých citací modernistické i postmodernistické éry. /PU