Vilu pro stavitele Václava Friše s rodinou navrhl v roce 1914 architekt Oldřich Starý, který v letech 1912 až 1919 vyučoval na české průmyslové škole stavební v Plzni. Stavbu vily provedl sám Friš, povolení ke stavbě obdržel v květnu 1914 a o rok a čtvrt později byla stavba dokončena. Stylově je stavba kombinací pozdní secese a nastupující moderny. Vila o jednom až dvou nadzemních podlažích a suterénu je postavena uprostřed velké zahrady na nepravidelném půdorysu přibližně tvaru obdélníka s četnými rizality. Architektura vily je promyšlená a efektní kompozice gradujících hmot, od jednoho nároží s iluzivní mansardou přes střední část s valbovou střechou završenou v hřebeni ochozem, až po dominantní rizalit na opačné straně, přecházející nad hlavní římsou v báň věže. I druhý, nižší rizalit řešil architekt obdobně. Západnímu průčelí dominuje další rizalit s nízkým pětiúhelným štítem a rozměrným schodišťovým oknem, podobný štít završuje i severní průčelí. Fasády jsou přitom jednoduché se střízlivým členěním, obsahují rostlinné motivy od místního sochaře Otokara Waltra. Kolem vily se rozkládala rozsáhlá zahrada, do které byla stavba zapojena soustavou teras se schodišti. Pod jižní terasou byla zimní zahrada. Současně s vilou stavebník vystavěl i objekt garáže a sdružený objekt skleníku, komory a besídky. Na ploše původně velmi rozsáhlé zahrady vystavěl později Friš dvojdům pro své děti. Dispoziční řešení vily je třítraktové s tím, že ústředním prostorem je centrální schodišťová hala přes dvě podlaží (novodobě přestropena), okolo které jsou místnosti určené k reprezentaci – jídelna otevřená do obývacího pokoje a další pokoje. Všechny stropy reprezentačních a obytných místností měly bohatou štukovou výzdobu, stěny měly ve většině případů táflování z ušlechtilého dřeva. V hale a v některých dalších místnostech umístil architekt krb. Nejhonosnější byl v hale s reliéfem sv. Jiří (v současné době reliéf zničen). Po druhé světové válce byla vila původním majitelům odebrána a využita jako škodovácký internát. Po roce 1960 internát vystřídala mateřská školka. Nový způsob využití si vyžádal jen drobné úpravy objektu v interiérech a až do počátku devadesátých let se objekt zachoval prakticky v původní podobě a v relativně dobrém stavu. Pak byla vila vrácena v restituci a obratem prodána. Nový vlastník ponechal vilu několik let neobývanou, a ta se stala cílem vandalů a zlodějů, kteří ji totálně vydrancovali. V takto zuboženém stavu objekt získali koncem devadesátých let noví vlastníci, kteří provádějí postupnou náročnou záchranu objektu, jež slouží k bydlení a společenským účelům (koncerty apod.). Vila byla v roce 1994 prohlášena za kulturní památku a je evidována v Ústředním seznamu kulturních památek s r. č. 10247/4-4930 a zároveň se nachází na území Městské památkové zóny Plzeň-Lochotín. /JaS, PeD)