Majitel kamenických závodů a žulových kamenolomů Jan Kokoška zadal projekt své vily architektovi Leo Meislovi. Architekt Leo Meisl (1901–1944), rodák z Plzně, v letech 1919–25 studoval architekturu na německé technice v Praze, pak působil v Plzni jako samostatný architekt. V roce 1937 navrhl koncepci plzeňského výstaviště, kde v roce 1938 realizoval pavilon Měšťanského pivovaru. Z dalších dosud zjištěných provedených staveb stojí dále za pozornost činžovní domy Na Belánce 1 a 6, budova Okresního soudu a finančních úřadů v Kralovicích. Za války Leo Meisl přeměřoval byty plzeňských židovských rodin pro bytový úřad, nebyl zařazen ani do jednoho ze tří transportů plzeňských židovských obyvatel do Terezína v lednu 1942. Na počátku roku 1943 patrně odešel z Plzně, změnil podobu a skrýval se. Byl však zatčen a deportován do koncentračního tábora. Zahynul 18. listopadu 1944 v Terezíně. Stavbu vily na pozemku při Nepomucké třídě v Hradišti u Plzně (1942 připojeno k Plzni) zahájil stavitel Ondřej Baxa z Plzně v listopadu 1937, podle Meislova projektu ze stejného roku. Stavba byla dokončena v listopadu 1939. Oproti původnímu návrhu bylo místo přímého schodiště do zahrady realizováno schodiště točité. Samostatně stojící vila o dvou suterénech a dvou nadzemních podlažích je situována v zahradě, původně k ní přiléhal přízemní objekt garáží. Ve spodním sklepě byl vystavěn protiletecký kryt, ve zvýšeném suterénu malý byt a kotelna. Řešení dispozice je třítaktové. K hlavnímu vstupu směřuje od Nepomucké ulice široké předložené schodiště, na něž navazuje schodišťová hala, z níž se vstupuje ve zvýšeném přízemí do firemní kanceláře v severním traktu a do obytných místností. Na počátku padesátých byla Kokoškovým do přízemí domu nastěhována mateřská škola. V patře pak bylo bydlení pro dvě rodiny. V objektu tak došlo k přetížení odpadního systému. Vila totiž nebyla připojena na kanalizaci, stávající žumpy kapacitě nestačily a přetékaly do zahrady a dětského hřiště. Paradoxní bylo, že odstranění kritické hygienické situace, kterou zavinila přítomnost mateřské školy, byl nucen řešit na své útraty majitel. Po roce 1989 byla vila vrácena v restituci a následně opět prodána novému vlastníku. V roce 1993 proběhla její přestavba pro banku, při níž však došlo k porušení původního hmotového řešení nástavbou sklonité střechy a k dalším úpravám, které působivost původní stavby značně degradovaly. Následně došlo i k přístavbě přízemní prodejny v místě původních garáží, které byly předtím zbořeny. Degradující úpravy vily pokračují i v současnosti. /JaS, PeD