Tento dům je pravděpodobně jedinou vilou v Plzeňském kraji, která byla uveřejněna v tehdy prestižních novinách Wiener Bauindustrie Zeitung. Bydlela zde rodina Ernstbergerů, která pocházela z nedalekých Malovic u Erpužic. Dům v Malovicích se stal pro velkou rodinu nedostačujícím, a tak se rodina přestěhovala do Stříbra, kde 1910–1911 dle návrhu Josefa a Karla Ernstbergerových vystavěli reprezentativní vilu. Ve vile působila i stavební kancelář firmy Ernstberger. Ernstbergerovi navrhli jednopatrový dům s obytným podkrovím v mansardové střeše. Typické podlaží sestávalo z předsíně, obývacího pokoje, ložnice, kuchyně, koupelny a samostatného záchodu. Z obývacího pokoje a ložnice se vstupovalo na terasu. Typické pro tvorbu Ernstbergerů byly i umělecky propracované detaily zábradlí, stejně jako mříže na brance s monogramem „JE“. V přední části velké zahrady byl umístěn vstup pro vozy a pro pěší, vzadu byly hospodářské budovy. To, že byla vila otištěna v prestižním časopise, nebyla náhoda. Karl Ernstberger byl znám již jako žák Otto Wagnera a podílel se např. na projektu Rakousko-uherské banky ve Vídni, Priessnitzově sanatorii v Jeseníku aj. Po návratu z Vídně oba synové Josefa Ernstbergera st. Karl a Josef v letech 1918-1924 působili Synové Josefa Ernstbergera st. Karl a Josef v letech 1918–1924 působili ve stavební kanceláři a postavili v blízkém regionu kolej pro redemptoristy ve Sv. Anně u Plané, sídliště třiceti domků v Plané, školu v Toužimi aj. Po smrti stavitele Josefa Ernstbergera ml. se rodina dostala do finančních problémů a bydlela v nové vile v nové vile Antona Ernstbergera v Nerudově čp. 819, dokončené v roce 1937. Dům na Palackého ulici byl dokonce v roce 1939 prodán za 31 308 říšských marek velitelství wehrmachtu ve Stříbře, tehdy již připojenému k Velkoněmecké říši. Od května do listopadu 1945 zde byli ubytováni američtí důstojníci. V roce 1946 byla rodina Ernstbergerů vysídlena do Německa. Poté byla budova využívána pro různé účely. V padesátých letech 20. století zde byl umístěn dívčí internát pedagogické školy, následně odloučené pracoviště dětského oddělení OÚNZ. Od roku 1968 až do dneška je zde mateřská škola, pro jejíž účely bylo nutno budovu v letech 1968–1969 částečně přestavět. /MR