Vila je koncipovaná jako obytný „dřevěný most“. Charakteristickým znakem celého obydlí je příkrost, příkrý je terén, příkrá jsou všechna schodiště, která jím procházejí. Přesto je dům lehce dostupný, nástup do něj je prakticky v rovině. Autor návrhu, Libor Monhart, koncipoval horizontální část domu jako lehkou dřevěnou konstrukci. Dřevo je „nositelem obytnosti“ sídla i s jeho přirozeným stárnutím a získáním charakteristické patiny. Celkově je tedy dům kombinací klasických stavebních materiálů, železobetonu s cihlami, užitého na bytelné věžovité části, a dřeva u části „mostní“. Vila má tři podlaží, v nejvyšším, nástupním je garáž a vstupní hala, pod ním hlavní obytné podlaží. Suterén sestává z pokoje s vybavením pro hosty a z technického zázemí domu. Dřevo je v barevném odstínu antico. Další důležitou barvou je cihlová, použitá na omítky cihelných výplní. Tato pronikavá barva, jež také časem ztratí na ostrosti, je podpořená neutrální šedí monolitického pohledového betonu. Dům je zdařilým příkladem materiálové kombinace, která se podle uživatelů domu pocitově přiklání k té dřevěné. Mostní část lichoběžníkového tvaru s pilovitým řešením hlavní fasády, za níž se skrývají ložnice jako kajuty zaoceánského parníku a obytný pokoj, je ukončena krytou průběžnou terasou. Do interiérů proniká denní světlo v různých intenzitách a z různých úhlů (střešním světlíkem, sklobetonovou stěnou). Hra světla a stínu, jejich rozptylu, je účinným prvkem osvětlení obrazů ze sbírky majitele umístěných uvnitř. /PU