Za vilami či rodinnými domy vyspělého funkcionalismu se obvykle chodí na Babu. Tam je jejich soustředění díky aktivitě Svazu československého díla skutečně největší. A pak už jsou spíše rozptýlené v nejrůznějších koutech Prahy, podle toho, kde stavebník měl k dispozici volnou parcelu. Parcela v Dejvicích, v ulici tenkrát zvané Pod Bořislavkou, byla téměř exkluzivní. K projektu rodinného domu na ni byl pozván jeden z výjimečných pražských tvůrců, Emanuel Hruška (1906 až 1989). Ten se mezi svými kolegy prosadil více jako urbanista, architekt se sny o moderním, vzdušném, světlém, hygienickém a dobře fungujícím městě. V Praze vytvořil několik ojedinělých domů pro bydlení, většinou bytových, které jsou soustředěny na nevelkém území v Holešovicích. Dodnes upoutávají svou výjimečnou noblesností, jasným vyjádřením velmi pohodlného a velmi moderního bydlení. Byly označovány jako „elektrické“ domy, což pojmenovávalo nejen užívaný zdroj energie, ale především charakterizovalo komplexní modernost stavby. Rodinný dům – vila – je mezi nimi jen jeden. Relativně nenápadný, dnes skrytý v zeleni ulice před ním. Je typickým představitelem své doby, a přitom v sobě nese velkou výjimečnost. Jeho hmota je důstojná, klidná, jen jednou zalomená. Nad přízemím se směrem k jihu část objemu ještě rozšiřuje, natahuje se jak do ulice, tak do boku na východ, aby chytila a do sebe vtáhla co nejvíc slunce. To, co vystupuje, je téměř plně prosklená stěna s jemným pásem parapetu a s robustní atikou, s okny důsledně dělenými v pravidelném rastru – dvě pole na výšku každého podlaží, čtyři a tři pole na šířku, další ještě za roh. Málokterá stavba té doby se takovým prosklením může chlubit. Díky jasným linkám příčlí se přitom plocha nemění ve výkladní skříň, ale skutečně ve stěnu letní části obytného prostoru. Část, která zůstává jakoby vzadu, má vysunuté dlouhé balkony s výrazným zábradlím – v kovovém rámu jsou skleněné panely; tento typ, který se užíval hojně mnohem později, dokázal najít správnou míru mezi potřebnou transparentností a zároveň touhou po zřetelném vymezení ohraničeného prostoru. Stejný typ zábradlí se objevuje v druhém bočním průčelí na tzv. francouzských oknech.