Plánování začalo hned po druhé světové válce. Nejprve v krátkých etapách, dvouletkami. A právě druhá dvouletka přinesla do pražské architektury několik zajímavých staveb. Nejen sídliště Solidarita a skupinu rodinných domů v Podolí, ale také pokusnou montovanou vilu na Babě. Bylo to v době, kdy bylo zřejmé, že válkou vytvořený bytový dluh bude nutno splácet především rychle, ale ještě se předpokládalo, že se tak stane prostřednictvím kvalitní architektury, že skladba domů bude rozmanitá a že vila, či spíše vila-dům, bude mít dostatečně důležité místo. Montovaná vila byla navržena vždy se dvěma byty v patře; jejich dispozice byly identické, jen zrcadlově převrácené. Na jednu stranu obývací prostor s navazující krytou terasou a nevelkou kuchyní, na druhou dvě ložnice, mezitím předsíň, šatna a hygienické vybavení. Jasné, přehledné, logické uspořádání, včetně toho, že klidové místnosti jsou obráceny do zahrady. Díky posazení na svahu se do domu vstupuje v úrovni suterénu, kam byly umístěny prostory technického vybavení. Zvláštní je konstrukce domu: z ocelových rámů a profilů z plechu dva milimetry tlustého. Stěny jsou sestaveny z rámů a dvojrámů, které dostaly podobu žebříčků s navařenými prvky. Žebříčky se na stavbě osadily do betonových základů a pak se celá konstrukce jen sešroubovala – ve snaze eliminovat jakékoli procesy mokré i tepelné, tedy i svařování. Při navrhování jednotlivých dílů se dbalo také na to, aby se s nimi dalo relativně snadno manipulovat, nejtěžší dvojrám sice vážil 110 kg, ale většinou to bylo do 70 kg. Šlo tedy o stavbu snadno a rychle montovatelnou. Obvodový plášť tvořily calofrigové tvárnice o rozměrech 110 x 50 x 8 cm, počítalo se s tím, že bude možná dvojí povrchová úprava – buď mohly být přímo při výrobě opatřeny břizolitovou omítkou, anebo mohly být omítnuty na stavbě. Vnitřní stěny a stropní podhledy byly obloženy dřevovláknitými deskami, které byly dobrým podkladem pro tapetování i pro klasické malování. Pod těmito deskami byla v trubkách rozvedena elektroinstalace. Celý dům má i při své bezozdobnosti milý výraz. Jeho proporce jsou přívětivé a komorní měřítko stavby dobře odpovídá charakteru prostředí, do něhož se dům dostal. Montovaná vila vznikla jako experiment – a dalšího pokračování se nedočkala. Druhá dvouletka bohužel prokázala, že bydlení se asi bude muset řešit jinak. A po únoru 1948 už se na vily jako specifický stavební druh nadlouho zapomnělo.