Šternberská vila v Troji. Pod oveneckými vinicemi si hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka v druhé polovině 17. století nechal postavit rozlehlé stavení, jako římskou vilu pro svou kratochvíli, k lovu, k vinobraní. Dnes již stěží zjistíme, jaké důvody jej k tomu vedly, lze se jen dohadovat, že k rozhodnutí přispěla i jeho dobrá znalost evropských zemí a jejich staveb, které poznal na svých kavalírních cestách. Sám se asi stal ideovým tvůrcem vily, když na architektu stavby vyžadoval prvky, které poznal ve Francii. Předně to bylo oválné vnější schodiště, které dvůr přímo spojilo s belletage, jak by hrabě po francouzské cestě asi označil reprezentativní patro. Také rozvrstvení hmot trojského letohrádku ukazuje na francouzskou inspiraci, včetně schodištních věží, které podmiňují strukturu stavby, stejně jako převýšený střední rizalit. Ve Fontainebleau je navíc i grota s postavami Titánů, které jsou hlavním motivem prostoru pod schodištěm trojského zámku. Francouzským specifikem jsou rovněž šikmé eskarpní zdi, vytvářející plošinu, na níž je zámek posazen. Stavbu letohrádku nepochybně zahájil Giovanni Domenico Orsi a jeho polír Silvestro Carlone stavbu dotáhl podle jeho projektu až ke korunní římse. Byla tak dána hmota celé stavby, včetně členění vysokým pilastrovým řádem. Jean Baptiste Mathey, který se ke stavbě dostal později, na ní nemohl nic změnit. Mohl už jen korigovat některé detaily, takže jeho hlavní autorský podíl je třeba hledat na vedlejších stavbách. Paradoxně, ač sám Francouz, byl tento architekt velkým ctitelem italského, zvláště římského umění. Podle jeho projektu vznikaly obvodové zdi, nepochybně také konírny a hospodářské stavby, rozdělené uprostřed pozoruhodným schodištěm, vloženým do polokruhově vykrouženého středu. Tímto schodištěm Mathey poprvé v Čechách překročil estetiku raného baroka. Zámek v Troji však není pozoruhodný jen svou architekturou, stojící na rozhraní italských a francouzských vlivů, ale oplývá i na svou dobu zcela mimořádným uměleckým vybavením. V roce 1685 byli přizváni drážďanští sochaři Johann Georg a jeho synovec Paul Hermannovi, aby vytvořili sochy na venkovní schodiště. Konečně v roce 1697 došlo také na malířskou výzdobu hlavního sálu, poněkud devótně vyzdobeného freskou, zobrazující Apotheosu habsburského rodu (vlastně vítězství nad Turky u Vídně); provedli ji další cizí umělci, tentokrát z Nizozemí přizvaní Abram a Isaac Godynové. Definitivní dokončení vily lze datovat do roku 1703, ale to již měla stavba za sebou mnohé slavnosti a zámek dokonce rok před tím navštívil i sám císař Leopold I. Šternberská vila v Troji dnes slouží Galerii hlavního města Prahy.