Jižní svahy Strahova byly kdysi viničními oblastmi. Dodnes to připomínají aspoň některé zbylé usedlosti. Hřebenka, Perníkářka, Horní Palata... Až teprve 20. století sem přineslo souvislejší zástavbu rodinnými vilami či vilami činžovními. Domy, které jsou jednotlivě rozložené v zahradách, nabízejí poměrně pestrou přehlídku od neoslohů až po funkcionalismus, který tu byl ale dostatečně umírněný. Do druhé poloviny století zbylo jen několik volných parcel, většinou ovšem obtížně zastavitelných – kvůli příliš strmému svahu. Výrazněji se v této oblasti začalo opět stavět až v polovině sedmdesátých let, kdy se prosadily terasové domy nebo když byly inženýrskými sítěmi vybaveny do té doby prázdné pozemky v nižších partiích. Tehdy tu také vznikla vila architektů, kteří patřili k nejvýznamnějším tvůrcům své doby. S jejich jmény jsou spojovány tak ojedinělé a významné stavby jako obchodní dům Kotva, komplex hotelu Thermal v Karlových Varech, velvyslanectví v Berlíně, v pozdějších letech pak Dům bytové kultury. Svůj dům si architektonický pár postavil na místě relativně skrytém, nenápadném, v zákrutu ulice Na Hřebenkách, nedaleko oblíbeného přírodního pramene a nad počátkem vyhlídkové cesty, která prochází Petřínem a vede až k Strahovskému klášteru. Nad vyhlídkovou cestou se dům odráží zpevněnými terasami, vysoko se vznáší, aby co nejméně vstupoval do kontaktu s kolemjdoucími. Nejen proto, aby si udržel svůj vlastní uzavřený prostor, ale také proto, aby ani dojmově nevstupoval do veřejného rekreačního prostoru u své paty. Jeho tvář vůči městu je dvoupodlažní, plně prosklený je pás přízemí i patra, parapety a vysoká atika mají kovový „rezavý“ plášť, téměř poznávací znamení autorů. Na jedné straně se daleko vysunuje terasa v patře, i ona s parapetem ze stejného materiálu. Sevřená stavba působí jako ucelená kostka, která jako by jen exaktně střídala pevné a skleněné plochy, vznášející se nad kamennými terasami a plotovými zdmi. Jen z nejvyšší úrovně ta kostka dostává najednou trhlinu, je prolomena do dvou hmot, najednou je i v siluetě dramatičtější, neboť tady má vysoké zkosené střechy – je tu komornější, útulnější, ve své obytnosti teplejší a rozmanitější. Do architektonické mluvy tu k rezavému kovu a odrazu oblohy vstupuje barva okenních rámů a keramické obklady meziokenních sloupků, tady je nejniternější kout rodinného bydlení. Vila ojedinělým způsobem vyjadřuje architektonickou zkušenost svých majitelů. Jen škoda, že její sevřená ústrannost byla na počátku devadesátých let narušena, když se mezi ni a ulici vklínil architektonicky agresivní terasovitý penzion.