V letech 1893 až 1917 se uskutečnil jeden z nejvýznamnějších i nejproblematičtějších urbanistických projektů v novodobých dějinách Prahy. Byla jím asanace a přestavba Josefova (dříve Židovského Města) a části Starého Města. Osu asanovaného pásma tvořila Pařížská ulice, v souvislosti s tím se naskytla myšlenka propojení Bubenče a Dejvic přes Letnou s vnitřní Prahou.Ve veřejné soutěži roku 1909 zvítězili Antonín Engel a Josef Šejna s kombinací průkopu a krátkého tunelu. Antonín Engel (1879 až 1958) se uskutečnění svého záměru nedočkal, stejně jako žádný z jeho kolegů; tunel na Letnou byl později vybudován v ose ulice Revoluční. Nicméně do osudu asanačního pásma se zřetelně zapsal projektem vily v Břehové ulici ve slohu wagnerovské moderny. Dvoupodlažní dům je zasazený do nároží Starého židovského hřbitova. Fasáda ve stylu klasicizující moderny se vyznačuje geometrickými prvky - kosočtverci a diagonálami. Střecha je stanová s mansardovými okny. Parter i schodiště zdobí elegantní obklady z černého mramoru. V následujících letech se architekt a urbanista Antonín Engel prosadil jako autor monumentálních neoklasicistních veřejných budov a jako tvůrce urbanistických projektů (především Dejvic).