Vila na ojedinělém místě, s nádhernými výhledy na město, ale také dobře viditelná, byť obklopená bohatou zelení. Přitom docela obtížně přístupná. Místo pro ni bylo vybráno s citem vskutku filmařským. Stojí v zeleni na kopci nad Prahou, sestupuje po svahu, od zeleně se odráží ostrou bělostí, přitom se do ní pokouší co nejvíc proniknout svými velikými a až před fasádu natahovanými okny. Z té vily lze vyčíst, že investorka byla dostatečně poučená ve věcech architektury (ostatně ji několik let studovala) a byla si také dostatečně vědoma toho, že má-li být výsledkem kvalitní architektura, nelze architekta znásilňovat. Ostatně, architekta si vybrala v malé soutěži... Požadavky byly vysloveny poměrně volně, i když ne úplně jednoduše. Dodnes se traduje, že zadání ohledně výrazu domu znělo: aby nevypadal jako trafostanice. Také prostorový program byl určen dostatečně volně, byť náročně. Rodina se dvěma dětmi a s dvojími prarodiči. Všichni potřebují dostatek vlastního soukromí, ale zároveň společný obývací pokoj –rodina neměla a nechtěla mít chatu nebo chalupu, chtěla mít jediné, zato dostatečně komfortní obydlí. Takové, které umožní pohodlné bydlení, potřebnou rekreaci a které poskytne i dostatečné prostory pro tvůrčí práci doma (v domě byl i fotoateliér a také se tu filmovalo). Tento program a dobově neobvyklou „filozofii“ bydlení vila naplnila a zcela nadčasovým způsobem vyjádřila. Původní uspořádání vnitřku mělo jasně své nejdůležitější centrum ve velkém obývacím prostoru s krbem; prostoru plynulém, přehledném, přitom opticky děleném v různých výškových úrovních, nahoru dolů nahoru, s nikami, s rozmanitou výškou stropu rovného i trámového, s vestavěnou galerií; s velkými okny, prosklenými dveřmi, s oknem arkýřově vysunutým nad zahradu či spíš až nad město. V „zadní“ části domu byly prostory určitější, uzavřenější: tady byly soukromé pokoje obyvatel, včetně garsoniér prarodičů, opět s výhledy na město, ale také se soukromými balkony; vše řešeno s vědomím, že soudržná rodina je skvělá, ale každý má právo být sám. Zajímavý byl od počátku určitý kontrast vnějšku a vnitřku. Zatímco zvnějšku je vila vrcholnou představitelkou nadčasově moderní architektury, vycházející z prověřených principů kreativního mezinárodního stylu, přitom ovšem s klasickou cihlovou konstrukcí, uvnitř, zvláště ve společném ústředním obývacím pokoji, byla nadána nečekanou, nepokrytě přiznanou romantičností.