Rekreační areál Vystrkov leží v romantické lesnaté krajině při levém břehu Orlické přehrady. V roce 1959, ještě před napuštěním vltavského údolí, se zde v okolí budoucího přehradního jezera začalo plánovat rekreační středisko, které mělo sloužit „pro oddech politického byra a dalších funkcionářů Ústředního výboru KSČ, případně zahraničních hostů“. Autory situačního plánu a návrhů jednotlivých „chat“ či spíše luxusních vil stranických činovníků, včetně vily prezidenta Antonína Novotného, bohužel dnes s jistotou neznáme. Pro tuto jedinečnou zakázku využil Ústřední výbor KSČ práci architektů, inženýrů a stavebních techniků uvězněných v té době v pankrácké věznici. V době, kdy se projekt vystrkovského areálu připravoval, tedy v letech 1959-1960, najdeme mezi vězněnými architekty pankráckého „Basaprojektu“ významné osobnosti české moderní architektury – Stanislava Tobka, Jaroslava Vaculíka, posledního českého stážistu v Le Corbusierově ateliéru, či dokonce Bedřicha Rozehnala, profesora Vysokého učení technického v Brně a mezinárodně uznávaného odborníka na zdravotnické stavby. Podíl těchto architektů na jednotlivých stavbách můžeme jen tušit. Rovněž architekt Jiří F. Kaisler, známý odborník na rekreační objekty, se zúčastnil projektové přípravy střediska Orlík během svého věznění na Pankráci. Podle vzpomínky jeho dcery, otištěné nedávno v časopisu Reflex, se spolu se statikem Františkem Bäumeltem věnoval právě projektu prezidentské vily. Prostorná, široce rozkročená stavba vily pro Antonína Novotného díky několikrát zalamovanému půdorysu i ladným křivkám a vlnovkám střech splynula s malebnou krajinou okolo jezera. Vyniká na svou dobu ojedinělým plastickým, téměř sochařským tvarováním hmot inspirovaným tvorbou Le Corbusiera či Oscara Niemeyera. Původně architektonicky a výtvarně mimořádná stavba se dochovala ve špatném stavu. Objekt zůstal od devadesátých let opuštěný a trvale chátrá. /EN