Kutnohorský lékárník Antonín Hartmann (1829-1875) zakoupil v roce 1861 zemědělskou usedlost Špahovku na předměstí Hlouška a dal ji v letech 1863-1864 přestavět na továrnu pro výrobu řepkového oleje. Křídlo Špahovky hledící k panoramatu staré Kutné Hory se přeměnilo na továrníkovu vilu, a to podle projektu ředitele místní reálky Jiřího Zacha (1830-1887). U prvních podnikatelských vil v českých zemích převažuje novorenesanční „florentinský“ styl. Architekt Zach však zvolil pro Hartmannovo sídlo nezvyklou směs stylu „obloukového“, vládnoucího ve střední Evropě v druhé třetině 19. století, a stylu novogotického, který u vilových staveb z doby historismu působí jako rarita. Ve výběru novogotiky pro přestavbu Špahovky se zračí Zachova záliba v kutnohorských středověkých památkách. Za nezvyklý, téměř experimentální, lze u Hartmannovy vily považovat i její typ. Zach ji totiž pojal jako stavbu přízemní, jednopodlažní. Do většiny místností ve vile jsme mohli vstoupit z dlouhé chodby v severním traktu stavby. Její střed tvořil salon s arkýřem, jehož hvězdicová klenba ze štuku napodobovala vnitřek královské kaple v nedalekém Vlašském dvoře. Hartmannova rodina se tu setkávala s přáteli – k nimž patřil kutnohorský starosta Štietka nebo přírodovědec Jan Evangelista Purkyně -, hrála tu domácí divadlo, slavila tu svátky a narozeniny svých početných příslušníků. Napravo od salonu umístil architekt pokoje rodičů, z nichž se dalo vyjít na dřevěnou verandu a do zahrady. Levou část vily vyhradil sedmi Hartmannovým dětem. Po továrníkově smrti sídlily ve Špahovce různé jiné průmyslové podniky, vila se později užívala jako činžovní dům. V roce 2005 vyhořela. Od demolice ji zachránila přestavba podle projektu Martina Hádka a firmy Kutnohorská stavební (2006-2007). /RŠ