Diepoltova vila v Rakovníku může posloužit za příklad nenáročné, a přece komfortní vily pro celoroční obývání z dvacátých let 20. století. Stojí v sousedství pozemku slavnější Lexovy vily z let 1908-1909 od Otakara Novotného. Blízkost obou domů není náhodná, majitele jejich pozemků spojovaly příbuzenské svazky. Lexa a Diepolt měli ještě jedno společné: oba působili jako učitelé na rakovnické reálce. František Diepolt (1889-1942), který učil na této škole od roku 1918, si zvolil za projektanta svého domu známého pražského architekta Jaroslava Rösslera (1886-1964), žáka Jana Kotěry a Bedřicha Ohmanna na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V kraji na západ od Prahy Rössler proslul už před první světovou válkou jako autor divadla a několika dalších budov v Kladně. Přímo v Rakovníku se zviditelnil v roce 1924, v soutěži na obchodní školu, kde získal spolu s Bohumilem Hypšmanem (Hübschmannem) druhé a třetí místo. V polovině dvacátých let navrhl také obytné domy ve Vrchlického ulici čp. 55 a v blízkém Křivoklátě filiálku Rakovnické spořitelny čp. 142. Všechny tyto skutečnosti asi Františka Diepolta přivedly v roce 1927 k rozhodnutí požádat tohoto architekta o projekt svého vlastního domu. Diepoltova vila, pravda, nepůsobí navenek tak reprezentativně a experimentálně jako nedaleká vila Lexova. Nelze ji ani řadit k příkladům progresivní puristicko-funkcionalistické architektury dvacátých let, nýbrž spíše k dílům, která dále rozvíjela tradici kotěrovské architektury z doby před první světovou válkou. Kombinací tradičnějších a modernějších prvků přesto vzniklo zdařilé dílo, které obohatilo repertoár Rösslerovy tvorby. Stavebník, František Diepolt, patřil mezi přední osobnosti města Rakovníka. Vykonával funkci starosty od 16. 12. 1938 až do svého zatčení během hromadného zatýkání sokolů dne 8. 10. 1941. Jako starostu sokolské župy rakovnické ho nacisté odvlekli do Terezína a poté do Osvětimi, kde ho umučili 23. 6. 1942. /ŠK