Kolaudaci vily Hermíny v Černíně u Berouna předcházelo devět let úředních jednání. Na začátku stála návštěva stavebníka na výstavě HŠH Prostorový dům. Klient však přišel s myšlenkou prostoru, která se tam neobjevila. Majitel svažitého pozemku snil o domě, kterým nahoře puštěná kulička proběhne až dolů neomezená žádnou překážkou. Šlo mu o kontinuální spirálu od sklepa až po poslední patro. Klient byl v tomto ohledu spolutvůrcem konceptu. Šest let trvalo získat jen stavební povolení na hranici chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Stavebník i architekti museli překonat odpor místního úřadu a sousedů. V závěru hrozilo, že majitel bude muset z finančních důvodů pozemek prodat. Dům o půdorysu pravoúhlého lichoběžníku, s pultovou střechou, se nachází na prudkém jižním svahu, jehož sklon architekti prokopírovali do celé stavby. To umožnilo neustálý kontakt se sklonem zahrady i vstup do ní bez schodiště či rampy. Interiér architekti pojednali v kombinaci šedé barvy stěn a zelené podlahové krytiny s protiskluzovými vlastnosti. Bezpečnost při pádu zajišťuje síťovina napjatá na hranách rovin a šikmin. V domě se střídavě přechází ze šikmých ramp na tři vodorovné plochy. Na nich nalezneme kuchyň, ložnici rodičů a prostor dcery. Na šikmých plochách leží pytlovitá křesla, další křesla visí ze stropu. Dům je vystavěn zevnitř, a přece se výsledná forma stala dokonalým výtvarným kontrapunktem vnitřku. Struktura fasády zblízka připomene hrubé ruční omítky venkovských domů. Dojem křehkého skeletu, obaleného polotekutým růžovým povrchem, vytvořil nástřik polyuretanovou hmotou, používaný pro zateplení průmyslových objektů. Růžovou barvu vnějšího nátěru autoři míní jako poctu Ústavu vodního stavitelství v Berlíně od Ludwiga Lea, blízkého jim metodou a nestylovostí svých prací. /RSch