Ojedinělý příklad avantgardní letní vily s jednoduchým půdorysem představuje vila čp. 215 v Černošicích. Dům pro letní a víkendové pobyty si dali postavit bratři Novákovi, Jan, s uměleckým pseudonymem „Senešal“, které vychází ze slova sensál-makléř na burze, a Jaroslav, který pracoval jako sekretář Obchodní a živnostenské komory. Oba nadšeně podporovali moderní umění a umělce. Plány černošické vily z roku 1929 vypracoval architekt Karel Stráník (1899-1978), žák Josefa Gočára z pražské Akademie výtvarných umění, který v letech 1925-1926 působil v pařížském ateliéru Le Corbusiera. Společně s Le Corbusierem pracoval na plánech pavilonu L’Esprit Nouveau pro Mezinárodní výstavu dekorativních umění v Paříži v roce 1925. Le Corbusier tímto dílem ukázal světové veřejnosti, jak má vypadat moderní bydlení. Po návratu do Prahy Stráník vystavil své práce na třetí výstavě Devětsilu v roce 1926. Umělecký svaz Devětsil ve své době sehrál klíčovou roli v propagaci světové architektury u nás a české architektury v zahraničí. Právě na této výstavě přátelé Karla Stráníka seznámili s budoucími stavebníky vily v Černošicích. Traduje se, že výslovný požadavek bratří Novákových zněl, aby architekt předvedl, co se u Le Corbusiera naučil. Stráník dům pojal jako volnou variaci na Le Corbusierův Cookův dům v Paříži. Odtud převzal typický motiv kombinace plného a trubkového zábradlí terasy vříznuté do nároží. Architektonicky umírněnější formu, bez vynesení stavby po lecorbusierovsku nad terén, si vynutilo použití zdiva staršího domu, situovaného v blízkosti hlavní komunikace na Prahu a železniční zastávky. Ohlas tvorby Le Corbusiera se skrýval i ve vybavení interiéru, a to v použití thonetek a ve výtvarném působení barevných stěn v prostoru haly a schodiště. Stráníkovu černošickou vilu, která v architektonické tvorbě členů Devětsilu zastupuje spíše její intimnější polohu, lze považovat za jeden z nejdůležitějších českých ohlasů Le Corbusierova puristického stylu dvacátých let 20. století. /ŠK