Monopol stavebního průmyslu a restriktivní politika státních projektových ústavů v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století protežovaly výstavbu velkých sídlišť, případně snad typizovaných rodinných domů. Rodinný dům pro manžele Šimsovy, navržený na míru objednavatele, je tak jedním z mála příkladů tvůrčích počinů té doby. S projektem se stavebníci nejprve obrátili na architekta Jana Boka, ten ho však přenechal kolegovi ing. Janu Kubečkovi. Velice pečlivý a do detailu propracovaný Kubečkův návrh udělal na objednavatele dojem, a tak odhlédli od svých původně konvenčních představ o rodinném bydlení a s nadšením propadli ambicióznímu a náročnému projektu. Dům v Řevnicích, stavěný svépomocí téměř osm let, splňoval vysoké požadavky na komfort. Projekt nabídl velkorysé řešení interiéru s prostornou obytnou halou a s krytým bazénem a saunou. Charakteristický rys stavbě dodává vysoká atika s kruhovými a segmentovými průřezy, nápadně podobnými projektům amerického architekta Louise Kahna. K čistým zářivě bílým formám pak autora, jak sám přiznává, inspirovaly především stavby Richarda Meiera. Jan Kubečka (1944), absolvent pražské stavební fakulty ČVUT, má k tradici české moderní architektury blízko. Pochází z rodiny zlínských architektů. Jeho strýc Vladimír začínal v Baťově projektové kanceláři a pro Zlín projektoval také po roce 1945. Přestože Jan Kubečka nemohl studovat na Akademii výtvarných umění, jak si původně přál, nepřestal jako stavební inženýr tvorbu svých kolegů a vývoj architektury sledovat. Osobitý přístup k projektování jej přivedl v šedesátých letech k práci v ateliéru Beta u Jana Bočana a Jana Šrámka. V sedmdesátých letech Kubečka krátce působil na dostavbě Národního divadla v ateliéru architekta Pavla Kupky. V roce 1981 emigroval do Vídně, kde se jako projektant věnoval urbanismu a dopravním stavbám. Od devadesátých let žije opět v Čechách a příležitostně se věnuje navrhování rodinných domů. /EN