Některým historikům moderní architektury slouží Volmanova vila za důkaz, že představitelé radikální architektonické levice z třicátých let 20. století nedovedli udržet svou názorovou integritu. Návrh vily pro bohatého průmyslníka totiž levicoví architekti té doby považovali za nedůstojný úkol. Smysl své práce viděli ve službě příštímu společenskému řádu, ve kterém si všichni budou rovni a všichni budou rádi bydlet ve skromných spacích kabinách kolektivních domů. Autoři Volmanovy vily Karel Janů (1910-1995) a Jiří Štursa (1910-1995) patřili uvnitř české architektonické levice k osobnostem nejradikálnějším. Propagovali kolektivní domy, a přece to byli oni, kdo pro majitele velké továrny na výrobu obráběcích strojů v Čelákovicích Josefa Volmana (1883-1943) navrhl nejluxusnější a nejdražší funkcionalistickou vilu ve středních Čechách. Udělali to však v pozdních třicátých letech, v době, kdy levicová architektonická avantgarda měnila své cíle. Navrhování kolektivních domů v její agendě zůstalo. Mnohem víc se však začala zaměřovat na studium vlivu architektonických forem na lidskou psychiku, na různé „psychické indexy“, které vědomě i nevědomě působí na naše duševní zdraví. Členové avantgardy – včetně Janů a Štursy – se tehdy pustili do studia Freudovy psychoanalýzy, pokoušeli se propojovat teorii funkcionalismu s teorií surrealismu. Doposud přísná a strohá skladba funkcionalistické architektury se ve stejné chvíli začala obohacovat o neobvyklé materiály a nové tvary. U Volmanovy vily k nim patří křivé kamenné zdi přístřešku pro automobil po levé straně, můstek do zahrady v čele stavby nebo téměř sochařsky zformované solárium na její ploché střeše. Na čelákovickou vilu bychom se mohli dívat jako na laboratoř, ve které se má psychologický vliv nových tvarů téměř vědecky testovat. Příležitost k tomu architektům poskytl úspěšný továrník, jemuž podle Štursova svědectví „nevadilo, že jsme levičáci“. Vila dnes stojí prázdná a stala se už cílem mnoha vandalských útoků. /RŠ