Na počátku architektonické události – berounské vily manželů Pszczolkových od Petra Hájka, Jana Šépky a Petra Hradečného z ateliéru HŠH – stála výstava Prostorový dům (2000), která mimo jiné představila šest studií prostorových typů, jaké vyvinuli architekti 20. století, a to včetně Raumplanu Adolfa Loose nebo Wrightova „plynoucího prostoru“. HŠH ji uspořádali na základě přesvědčení, že práce s prostorem se z české architektury vytratila, nahradilo ji pouhé designování. Stavebník si představoval dům ve stylu funkcionalismu. HŠH však nabídli koncept prostorové mřížky. Stavba se skládá ze čtyřiadvaceti krychlových modulů o rozměru 3 x 3 x 3 metry. Vznikla tak forma ležatého hranolu, jehož fasádu tvoří čtverce ve dvou řadách nad sebou vyplněné buď sklem, anebo betonem. Život obyvatel je tak jakoby uvězněn do rastru 24 krychlí. Uvnitř se však otevírá prostor, který sice určují pevná pravidla, ale který zároveň nabízí nepoznanou svobodu. Dispozice se obešla bez chodeb. Šest „polí“ v přízemí slouží jako obývací prostor, tři z nich se otvírají do horních polí v patře. Přízemí s patrem spojuje spirála ocelového schodiště. Nahoře je možné stěny pokojů odsunout, čímž vznikne kontinuální prostor. Na střídmé, ale z hlediska prostoru bohaté kompozici interiéru se podílejí materiály – pohledový beton, sklo a světlé dřevo. Nadchne nás proměňující se světlo. Prosklené stěny umožňují průhledy na krajinu skrze celý dům. Transparence domu, jeho sjednocený prostor a měnící se příroda kolem něj nastolují chvějivý vztah mezi vnějškem a vnitřkem. Interiér kuchyně a bytové doplňky architekti pojali jako součást celého montážního systému. Architekti HŠH zdůrazňují, že u svých staveb neusilují o žádný styl, to hlavní představuje koncept. Ve vile manželů Pszczolkových je to myšlenka prostorového domu a radikálně abstraktního řádu. /RSch