Tvorba Aleny Šrámkové (*1929) se již v sedmdesátých letech nenápadně obrátila proti oficiálnímu domácímu architektonickému proudu. Její strohá, ve výrazu téměř minimalistická architektura však jen těžko mohla najít ohlas u široké veřejnosti, která se odvracela od všeho, co připomínalo pseudofunkcionalismus panelákových sídlišť. Kvalitní architektura, která kultivuje potřeby stavebníků, se prosazuje těžce. Dům v Dolních Jirčanech architektka navrhla pro své přátele, rodinu se dvěma dětmi a maminkou majitele. Pozemek, na mírném svahu nad Zahořanským potokem, klienti získali na okraji starobylé obce Dolní Jirčany. Pevnou hmotu obdélné stavby kryje pultová kaskádovitě uskočená střecha, do níž architektka vložila okenní pás. Základ tvoří skelet z pohledového betonu doplněný dřevem, fasáda je obložena cihlami. Jižní strana domu se otevírá francouzskými okny přes dřevěnou terasu s pergolou do zahrady. Jednoduchý symetrický půdorys se rozvíjí kolem rozlehlé obytné haly anglického typu, s galerií v patře, která spojuje ložnice dětí v podkroví. V přízemí na halu navazují obytné místnosti, z jedné strany prostory rodičů a kuchyně, z druhé babiččina garsoniéra. Od ulice stavbu odděluje nízká zeď z pohledového betonu. Jižní stranu rozsáhlé, zatravněné zahrady vymezuje jen drátěné pletivo, aby se prostor domu otevíral do krajiny a k sousedům-kamarádům. Hmotná, uvnitř prosvětlená vila působí příjemným a klidným dojmem. Mohli bychom ji také mohli charakterizovat jako stavbu dvou tváří. Strohý výraz severní strany změkčuje figurativní motiv dvou obličejů. Vytvářejí je čtyři okna v patře, dva páry dvou obdélných otvorů. Jako by vila dvěma páry očí hleděla do venkovního prostoru. /RSch