Od konce dvacátých let se na území Československa setkáváme s pokusy postavit celé skupiny funkcionalistických vil. Podnět k tomu daly výstavy německého a rakouského Werkbundu, na něž reagovala kolonie Nový dům v Brně (1928) a osada Baba v Praze-Dejvicích (od 1932). Skromnější obdobu takových podniků představuje skupina tří vil v Berouně od architekta Jana Slavíka (1903-1949). Koncem roku 1929 se v Berouně zformoval spolek Podbrdská kulturní pospolitost. Iniciativně v něm působil prozaik a ekonom František Hampl, který učil v Berouně na obchodní akademii. Sdružení organizovalo výstavy, koncerty a divadelní představení. Toto kulturní prostředí ovlivnilo manžele Hamplovy tak, že se v roce 1930 rozhodli postavit si rodinný dům podle projektu člena spolku, architekta Slavíka. Vybrali si pro své bydlení svažitou parcelu na bývalé vinici. Slavík absolvoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Pavla Janáka, autora urbanistického řešení pražské osady Baba. Pro Hamplovy Slavík navrhl funkcionalistickou stavbu čisté jednoduché formy, s trubkovým zábradlím a terasou. Obě podlaží domu, dokončeného v červnu 1931, měla přehlednou dispozici, která vyplynula z funkcionalistických teorií. Půdorys představoval příklad přeskupené dispozice, v níž architekt jednotlivé místnosti s krajní důsledností roztřídil na obsluhující, obrácené ke svahu, a obsluhované, namířené vstříc jihovýchodnímu slunci. Dispozičnímu řešení odpovídají i fasády. Další dvě vily pro stavebníky z téhož kulturního okruhu, pro manžele Markovy a Průchovy, architekt koncipoval podobně jako dům Hamplových. Jan Slavík zemřel předčasně, jeho práce dnes nepatří k těm, které se často publikují. Jeho berounské realizace však k sobě přesto přitahují pozornost pro svůj průkopnický význam i kvalitu. /RSch