Vila stojí v nevelké vsi jako součást rozlehlé zemědělské usedlosti bohaté statkářské rodiny Knoblochů. Dvoupodlažní objekt se rozkládá na čtvercovém půdorysu v zadním traktu symetricky rozšířeném rizality. Hlavnímu průčelí vévodí hmota mohutné sedlové střechy s polovalbami nasazené už v úrovni okenních parapetů druhého podlaží. Vstup do domu vede k centrální hale vysoké přes dvě podlaží, která je komunikačním uzlem celé vily. Při stěně haly stoupá jednoramenné dřevěné schodiště. Druhému podlaží dominuje působivý ochoz s arkádami otevřenými do haly. Ve vile se z větší části dochovaly původní okna a dveře, také dřevěné a keramické podlahové krytiny. Vnitřní výzdoba na rozdíl od výtvarně výrazné fasády byla velmi skromná a soustředila se výhradně do haly. I tady se ale projevuje nekomplikovanými tvary, to platí jednak pro zábradlí a také pro pilíře arkád. Stylové zařazení Knoblochovy vily spadá do sféry dekorativismu. Ve stavbě lze rozeznat řadu vlivů tehdy moderních stylů – francouzské art deco, německý expresionismus i eklektismus. Přes moderní pojetí vnějšího pláště nezapíral architekt ani selský původ stavby. Tkví v respektování tradiční formy vesnického domu, byť ve značně zvětšené verzi. Najdeme zde také ukázky lidové řezbářské výzdoby. Kdo byl architektem pozoruhodné selské vily není bohužel známo, neboť se stavební dokumentace ztratila v poválečném chaosu. Vzhledem k tomu kdo byl stavebníkem, ale můžeme počítat s nadprůměrným tvůrcem. Bohatství Viléma (německy Williho) Knoblocha pocházelo ze zemědělské výroby, zejména chovu dobytka a pěstování chmele. Už jeho otec Edmund vystavěl na konci devatenáctého století v Sýrovicích neorenesanční vilu, jež patřila k nejkrásnějším domům v širokém regionu. Stojí přímo naproti Williho statku. Byť je dnes již ruinou, stále je zřetelné, že šlo o architekturu ve své kategorii velmi kvalitní. Knoblochovi museli opustit Sýrovice v rámci odsunu německého obyvatelstva. Osud Williho byl ještě dramatičtější, byl zastřelen v květnu 1945 pro údajnou spolupráci s nacisty. Knoblochova vila sloužila po únoru 1948 státnímu statku. Po revoluci 1989 pak byla po určitou dobu opuštěná a volně přístupná. Nezvaní hosté a děravá střecha napáchali na stavbě nemalé škody, ale nikoli zásadního rázu. Na rozdíl od vily Knoblocha staršího, na níž byl vydán demoliční výměr, má dům značnou naději na záchranu. /M. K.