Čtyřpodlažní vila vyrostla jako poslední přírůstek nejhonosnější ústecké ulice, přezdívané „miliónová“. Stavěl ji pro svou rodinu syn nejbohatšího podnikatele první republiky, uhlobarona Ignaze Petschka. A tak nehrálo roli, že kvůli novostavbě musela být zbourána starší stojící vila, ani to, že svažitá parcela si vyžádá náročné zemní práce. Hlavní vstup vede z ulice na úrovni suterénu. Luxusní provedení stavby se projevuje hned v miniaturní předsíni, dvojici radiátoru tam kryjí košaté litinové mříže a mramorové parapety. Suterén zahrnoval prostorný vestibul, byt domovníka, telefonní ústřednu či tělocvičnu. Do patra vede kamenné schodiště s bohatě zdobeným litinovým zábradlím. Vrcholí u mříží vykovaných do podoby rozkvetlého keře. Za nimi se rozprostírá reprezentační hala s neorokokovým krbem. Hala ústí trojicí francouzských oken na krytou terasu. Po stranách leží reprezentační salony s bohatou umělecko-řemeslnou výzdobou. Schodiště do dalšího patra skýtá nejpůsobivější scenérii interiérů. Je velkoryse pojaté. Dřevěnou konstrukci nesou mohutné sloupy s řezbářsky provedenými korintskými hlavicemi. Prostor rámuje masivní dřevěné zábradlí s balustrádou. Patro skýtalo sedm ložnic, jednu propojenou s terasou, a čtyři koupelny. V nejvyšším, mansardovém patře se nacházely provozní místnosti jako prádelna, žehlírna, pokoj na kožichy a pokoje služebnictva. Architektonický výraz vily je na českém území ojedinělý. Pseudoslohové pojetí se inspirovalo francouzským barokním klasicismem. To také vedlo ke zpochybňování ideového autorství ústeckého architekta Paula Brockardta (1882–1941). Podle jedné z tezí jen rozpracoval návrhy francouzského architekta Thériota, který začátkem dvacátých let pracoval pro pražskou větev Petschkova klanu. Brockardt ale za svou dlouholetou praxi prokázal, že byl nadprůměrným architektem. V Ústí po něm zůstalo několik špičkových staveb, jako luxusní vila uhlobarona Weinmanna ve stylu italské neorenesance či expresionistická budova Ústecké polikliniky. Přepychové novostavby si majitelé dlouho neužili. Petschkovi přišli o své pohádkové bohatství ze dne na den. Kvůli židovskému původu musela rodina Franze Petschka sotva sedm let po nastěhování do nového domu emigrovat. Zkonfiskovanou vilu nacisté proměnili v sídlo policejního prezidia. Po válce byla v objektu na krátkou dobu restaurace, pak dlouhá léta obýval objekt Dům pionýrů a mládeže. Stavba si přese všechno dodnes uchovala velkou část ze své honosné výzdoby. Vilu v současnosti užívá školní inspekce. /M. K.