Vila Jana Vaněčka stojí v zahražanské čtvrti, v ulici, která dříve byla pojmenována Saras. JUDr. Vaněček svěřil projekt architektu Vilibaldu Hiekemu ze Slaného. Ten vyprojektoval pro svého stavebníka dvoupodlažní vilu, jejíž tvarosloví vychází z umírněného funkcionalistického slovníku. Vilibald Hieke ale nepoužil plochou nebo pultovou střechu, nýbrž valbovou. Také další detaily, jako je kamenná podezdívka domu či výrazná přesazená římsa, jsou znaky určitého kompromisu mezi progresivní moderní formou a osvědčenými stavebními prvky. Z toho je vidět, že nejen němečtí architekti inklinovali k tradičnějším formám. Stavebník vily Jan Vaněček (1902–1984) pocházel z chudších poměrů zemědělské rodiny. Podařilo se mu vystudovat práva na Univerzitě Karlově v Praze. V době svých univerzitních studií se seznámil s Bohuslavem Havránkem, jenž byl synem stavebního podnikatele. Ten jej představil své sestře Růženě, kterou si později Jan Vaněček vzal. To, že se architektem vily stal Vilibald Hieke, není náhoda. Byl totiž manželem Marie Havránkové, sestry manželky Jana Vaněčka. Vilibald Hieke (1886-1969) převzal rodinnou firmu stavitele Václava Havránka a vedl ji až do roku 1948, kdy byla firma znárodněna. Stavitelsky byl činný především ve Slaném a okolí. Jan Vaněček obýval vilu do okupace spolu se svou manželkou Růženou a dvěma dětmi. V roce 1938, před záborem Sudet, ji byl nucen opustit a v době války a Protektorátu sídlil i s rodinou ve Slaném. Osud byl k jeho rodině příznivější, neboť po skončení druhé světové války se mohl znovu přistěhovat do Mostu a do své vily. Po roce 1948 i na něj ovšem dolehla změna režimu. Vzhledem k tomu, že JUDr. Vaněček v padesátých letech obhajoval obviněné ve vykonstruovaných procesech, dostal se do nemilosti režimu a byla mu zakázána advokátní činnost. Následně se musel živit těžkou manuální prací. V současné obývají vilu potomci původních majitelů. /T. P.