Příkladem zajímavé místní architektury je vila, kterou si pro sebe nechali postavit manželé Josef a Marie Zavoralovi. Volba architekta padla na Aloise Strunze z Kopist. Činnost tohoto autora se vymezovala převážně na obec Kopisty, která ale v současné době již neexistuje, protože byla zlikvidována těžbou uhlí. Samotná vila je zatím jedinou zjištěnou stojící ukázkou tohoto architekta. Představuje syntézu tvarosloví, které kombinuje přístupy expresionismu, klasických stavebních postupů, v konečném důsledku ovlivněných funkcionalismem. Autor půdorys rozdělil na dvě části. Severní polovina je koncipována jako jakási věž, do níž bylo mimo jiné zakomponováno schodiště. Průčelí této části je nasměrováno do zahrady, jeho fasáda je strohá, čistá a v centrální ose je umístěn malý balkonek a kulaté okénko. Dynamiku projektu podtrhuje i rozčlenění hmot, severní věž převyšuje obytnou část a navíc je ukončena atikou, která v jistém smyslu působí jako kresba konturující celý obraz. Typickým prvkem je zde nárožní okno, jehož rohy jsou vyzděny režným zdivem. To mělo původně pokrývat i stěnu schodišťové věže. Architekt Alois Strunz byl činný, alespoň podle dochovaných projektů, přibližně od poloviny dvacátých let, kdy je podepsán pod projekty architektonické či stavitelské kanceláře Böhm a spol., ve třicátých letech se osamostatňuje a tvoří až do konce let čtyřicátých. Poslední známé projekty pocházejí z let 1939–1941. Josef Zavoral, který byl společně se svou manželkou stavebníkem této vily, byl zaměstnancem tehdejších železnic. Vilu určitě obýval do doby odtržení Sudet, osudy obou manželů v době okupace nejsou úplně známy. Po druhé světové válce ale vilu opět používali. Nemovitost byla poničena bombardováním a v ještě v šedesátých letech požaduje Josef Zavoral pomoc při odstraňování následků válečných škod. Oba manželé umírají ve vysokém věku v sedmdesátých letech dvacátého století. V držení rodiny byla vila do roku 1986 a poté odprodána současným majitelům. /T. P.