Třípodlažní dům ústeckého hudebníka Viktora Ratky stojí v centru vilové zástavby. Základní hmotu tvoří prostý převýšený kubus, dům přesto vyniká hravým a osobitým vzhledem. Nejvýraznější prvek představuje střešní nástavba. Ze tří stran ustupuje dovnitř půdorysu, čímž vznikla na okraji střechy terasa v podobě neúplného ochozu. Šlo nejspíš o první vilu v Ústí nad Labem, na které byla užita plochá betonová střecha. Moderní vzhled podtrhovalo lodní zábradlí na balkoně a kolem terasy. Do obytné části domu se přicházelo po dlouhém venkovním schodišti. Ač stavba nakonec sloužila pro potřeby jediné rodiny, byla původně navržena jako dům se dvěma menšími byty. Ze společné předsíně se schodištěm se vcházelo do dvou pokojů a kuchyně. V přízemí měli obyvatelé navíc přístup na krytou verandu, v patře na balkón. Střešní nástavba byla navržena jako „půdní“ úložný prostor s výstupem na prostornou terasu. Pod výkresovou dokumentací je podepsán ústecký stavitel a soudní znalec Josef Ringel (1885–?). Těžko usuzovat nakolik je otcem architektonické ideje, která byla na svou dobu pro Ústí velmi moderní. Styk s posledními trendy v architektuře ovšem měl. V minulosti spolupracoval jako stavitel na vile pro ústeckého obchodníka Hellera (viz č.25). Na domě se prolínají inspirace z několika aktuálních proudů. V prvotním návrhu, ještě s valbovou střechou, převažoval vliv nové věcnosti. Pojetí střechy cituje z oblíbeného amerického architekta Franka Lloyda Wrighta. Stavebník pak ale upřednostnil betonovou plochou střechu. Tím se přihlásil k myšlenkám funkcionalismu. Hudebník Ratka nejen korigoval plány, ale také sám řídil veškeré stavební práce. A to se mu nevyplatilo. Krátce po dostavbě se začala propadat betonová deska střechy. Poškozený dům prodal se slevou sotva rok po dostavbě manželům Goppoldovým. Noví majitelé provedli statické zajištění střechy. Úřední komise konstatovala, že deska už neohrožuje nájemníky, přesto doporučila osadit dům klasickou dřevěnou střechou. Hudebníkova vila prošla opakovaně necitlivou rekonstrukcí. Nejdříve došlo k přezdění a výměně oken a k likvidaci lodního zábradlí. Ani poslední rekonstrukce z počátku jednadvacátého století nerespektovala architektonický styl vily. Vnesla do průčelí nevhodné materiály jako dřevo či plast a původně originální výraz stavby ještě více znečitelnila. /M. K.