Roku 1863 založil Antonín Jelínek ve Velkém Meziříčí koželužnu. Z ní posléze vybudoval jednu z nejúspěšnějších místních továren. Řízení podniku převzal v roce 1901 jeho syn Karel Jelínek, který se v rámci modernizace výroby rozhodl zásobovat závod elektrickou energií. Za tímto účelem odkoupil v roce 1904 původní Jarolímův mlýn, který chtěl rozšířit a přestavět na obytnou budovu s vodní elektrárnou. Jednopatrovou stavbu, vyzdviženou na nepravidelném půdorysu, jehož základem je lichoběžníkový útvar, řešil autor jako trojtrakt rozdělený chodbou. Část přízemí obsadil provoz elektrárny, zbylé prostory domu zaujímaly samostatné bytové jednotky, k nimž v patře přiléhaly dvě terasy. Plochu hlavního průčelí, prolamovanou pravidelným rozvrhem okenních otvorů, akcentuje nárožní válcový arkýř, rámovaný po stranách dvojicí mělkých rizalitů. Fasády pokrývá secesní štukový dekor, s nímž v partii prvního podlaží kontrastuje pásová rustika. Ačkoli se ke stavbě vily zachovalo jen minimum archivních zpráv, lze předpokládat, že její projekt vytvořil chotěbořský stavitel František Liška. O jeho autorství by svědčil jím signovaný stavební plán z prosince 1904. Navržené dispoziční řešení se téměř shoduje s realizovanou stavbou, ovšem pojetí fasád, naznačené v této studii gotizujícím cimbuřím, je ještě poplatné historizujícímu proudu architektury. Po znárodnění majetku Jelínkovy rodiny v roce 1948 sloužila vila jako nájemní dům. V roce 1992 koupil chátrající nemovitost soukromý investor, který ji po náročné rekonstrukci adaptoval na hotel.  /E. Š.