Tzv. letní prelatura představuje nejstarší doklad vilové architektury na území kraje Vysočina. Byla jednou z posledních staveb v areálu žďárského cisterciáckého kláštera Fons Beatae Mariae Virginis (Studnice P. Marie), založeného v roce 1252 a působícího až do zrušení roku 1784. Vznikla z iniciativy opata Bernarda Henneta, jehož hlavní starostí se stala obnova kláštera po zhoubném požáru v roce 1737. První přestavby uskutečnil v letech 1746 a 1747 a pravděpodobně v této době dal na břehu Konventního rybníka zbudovat letohrádek či vilu, obracející se průčelím do opatské zahrady. Její skutečné poslání není známo. Podle místní tradice sloužila opatově matce, jež musela bydlet odděleně od klášterní komunity. Spíše ale byla místem, kde opat Hennet odpočíval a sbíral síly k dalšímu zvelebení kláštera. Intimní přízemní objekt s mansardovou střechou a naznačeným osovým rizalitem završeným trojúhelným štítem člení na fasádách jednoduchý architektonický detail grafického provedení, který připomíná sloh architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela, který dvě desetiletí pro klášter projektoval. Ve zjednodušené a rustikalizované podobě přežíval jeho odkaz také na jiných stavbách ve Žďáru a na statcích žďárského kláštera hluboko do 18. století. V hlavním společenském sále se zachovala rokoková výmalba stěn. Roku 1992 byl žďárský zámek restituován hraběti MVDr. Radoslavu Kinskému, jenž obnovil hospodaření na vráceném pozemkovém majetku. Majitel s manželkou v tzv. letní prelatuře bydlí.  /J. S.