Medova vila od Josefa Gočára patří k nejvýznamnějším vilám 20. století na celé Vysočině. Gočár měl v té době za sebou již velmi bohatou tvůrčí dráhu s několika vývojovými etapami, počínaje kubismem. V této vile, podobně jako v dalších rodinných domech, na nichž tehdy pracoval, se nejvíc přiblížil funkcionalistickému názoru generačně mladší vlny české meziválečné avantgardy. Stavba kombinuje železobetonovou a zděnou konstrukci. Její funkcionalistické pojetí se projevuje nejen bezozdobným průčelím, pásovým oknem či horizontálami střech a teras s pergolou. Především se však v samotné hmotě stavby navenek ukazuje složité vnitřní uspořádání domu, jeho funkční náplň. Dům totiž sloužil nejen jako obydlí manželů Medových a jejich tří dětí, ale byl zároveň sídlem Medovy firmy „zasilatelství látek“, jíž sloužilo přízemí domu. Vstup do vlastního bytu je v prvním patře. Jeho hlavním prostorem je velkorysý obývací pokoj s průběžným oknem po celé délce stěny. Zajímavým motivem je volně stojící železobetonový sloup. Pocit ohromující rozlehlosti je podpořen i vizuálním propojením s převýšenou halou, jejíž schodiště vede k hostinskému pokoji a terasám v druhém patře. Světlem nasycený prostor se tak šíří domem v horizontálním i vertikálním směru. Jen ložnice rodičů a dětí zajišťují soukromí a uzavřenost. Zahrada za domem byla původně kultivovaně ztvárněna a členěna pergolami, altánem a bazénem. Otakar Med strávil část války v koncentračním táboře, po komunistickém převratu o dům přišel a do přízemí bylo umístěno zdravotní středisko. Dožil se ale navrácení majetku. Jeho rodina se nadále snaží zajistit nezbytné opravy. Tato výjimečná kulturní památka by si však zasloužila i výraznější veřejnou podporu pro svou rehabilitaci.  /P. K.