V návaznosti na nově vytýčené ulice si v Kroměříži postavil vlastní nájemní vilu původně pražský stavitel Jaroslav Smítal. Třípatrový nárožní objekt je samostatně stojící a nepodsklepený. Přízemí je na severní straně probráno, přesahující konvexní křivka prvního a druhého patra spočívá na čtyřech sloupech. Organická křivka definuje zakončení dvou plných parapetů pavlačí na západní fasádě. Čelo třetího patra ustupuje za objem stavby, ale navazuje na něj vysazenou konstrukcí slunolamu. Interiéry jsou otevřeny dvoudílnými a trojdílnými okny, francouzskými okny a dvěma pásovými okny, vše v dřevěných konstrukcích. Každé podlaží obsahovalo dva komfortní byty, jeden o dvou, druhý o třech pokojích, vždy s terasou nebo s balkonem. Hlavním motivem domu je předsunutý oblouk střídajících se pásů zdiva a skla, propouštějícího maximum z možného severního světla. Obyvatelům domu tak byl umožněn pohled do stromoví nového městského parku situovaného přes ulici. Hlavní vstup z ulice je krytý horizontálním přístřeškem s kruhovými skleněnými tvarovkami v podhledu. Vstupní část navazuje na symetricky uložené křivky nízké zídky s kovovou brankou ve tvaru širokého V. Zbytek parcely je vymezen plotem s drátěnými výplněmi. Dostupná plánová dokumentace nasvědčuje tomu, že brněnský architekt Jaroslav Grunt byl autorem hlavní ideje pro novostavbu třípatrového domu, ale její konečná podoba byla upravena stavebníkem a stavitelem. Poloha přísného funkcionalismu je zde překonána snahou po ozvláštnění zaužívaných schémat. Vrací se křivka, jak v pohledově exponovaném průčelí, tak například v detailu pavlačí, nebo v zastřešení formou nízkého plochého oblouku. Ve Smítalově variantě se oblouk promítá i v interiéru. Gruntova skica, v mnohém sledující ještě corbusierovské zásady, působí lehčím dojmem než konečná realizace stavby. Velký podíl na tom měly stavitelovy – Smítalovy úpravy projektu. Stavbu můžeme zařadit k organickému, pozdnímu funkcionalismu. Je dokladem zájmu malého města o aktuální trendy v centrech architektonického vývoje. /KH