K předním stavbám, které jsou svázány s historií Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, patří rodinný dům architekta Bohumíra Kupky (1900–1942). Narodil se jako třetí dítě hrnčíře a pozdějšího správce nemocenské pokladny Josefa Kupky a jeho ženy Aurelie. Pod vlivem učitelů zmíněné odborné školy, především Emanuela Pelanta, odešel na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde v letech 1926 až 1929 studoval u Pavla Janáka. Po návratu roku 1929 přijal učitelské místo na uvedené odborné škole. Tehdy začal uvažovat o stavbě vlastního rodinného domu. Příkladem mu bylo sídliště Nový dům v Brně (1928) a kolonie rodinných domů Baba v Praze (1929–1932), kterou společně s dalšími autory navrhoval Kupkův učitel P. Janák. Kupka použil obytný přízemek domu své matky (nyní suterén), na který posadil čistý příklad funkcionalistické architektury. Celý objekt byl postaven roku 1933 za pouhých deset týdnů. Základ konstrukce tvoří cihelné pilíře a železobetonové stropy. Kupka se inspiroval nautickou estetikou Le Corbusiera a jeho českých následovníků, což je patrné v působivé hmotové kompozici, v řešení schodišť, trubkového zábradlí a dispozice. Zvýšenému přízemí dominují pokoje obrácené do zahrady a spojené s ní venkovní terasou se schodištěm. Patro je rozděleno na vagonovou chodbu s vestavěnými skříněmi a kajutové ložnice, nabízející patřičné soukromí jednotlivým členům domácnosti. Kupkův rodinný dům působil vizionářsky, a to nejen na Valašsku. Autor jím dosáhl téhož, o co se pokoušel Svaz československého díla v domech pražské osady Baba. Kupka byl aktivní i veřejně, především jako člen Sokola. Za německé okupace se zapojil do odbojového hnutí v rámci Obrany národa. Po zatčení v říjnu 1941 byl odeslán s označením "návrat nežádoucí" do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 19. května 1942 zemřel. Rodinný dům ve Valašském Meziříčí-Krásně je kulturní památkou.  /MS