Třípatrový volně stojící rodinný dům klenotníka Jana Seidelmanna s postupně ustupujícími patry se zvýšeným přízemím. Základem dispozice je hloubkový dvoutakt se severním traktem v přízemí a patře předsunutým. Pravidelný obdélný půdorys je rozšířen do dvora o vysunutý přístřešek hlavního vchodu. Dispozice uličního průčelí je v řezu složitě členěná – přízemí vystupuje před linii suterénu, první a druhé patro naopak ustupuje. Vzniká tak několik stupňů vytvářejících dva vysunuté balkony a terasu v celé šíři druhého patra. Boční průčelí je osazeno dvoudílnými okny, pás skleněných tvárnic osvětlujících schodiště prochází do výše prvního patra. Fasáda je hladká, pouze v suterénu obložena keramickými dlaždicemi. Plochá, mírně sešikmená střecha, pod kterou se nachází půdní prostor s dřevěným stropem, se svažuje k dvornímu průčelí. Projekt vypracoval v roce 1939 brněnský architekt Ladislav Novák. Část navržených půdních prostor byla zrušena a původně rovné dvorní průčelí tak vytvořilo zasunutím druhého patra obdobné stupňovité členění jako průčelí hlavní. Projekt se složitě stupňovaným průčelím odpovídá jak puristické estetice světelných kontrastů, tak také zásadám funkcionalismu. Přesné vymezení podílu a vlivu těchto stylů je zde značně obtížné. Autentický stav objektu zachován jak v exteriéru, tak v převážné části interiéru. Architektonicky pozoruhodná pozdně funkcionalistická romantizující vila dochovaná bez podstatnějších rušivých zásahů. Zvýšený suterén obsahoval technické a hospodářské zázemí. V I. patře se odehrával společenský život rodiny, kde se nacházel pokoj dětí, obývací pokoj, jídelna a přípravna, kuchyň, spíž a WC, nechyběla ani odpočinková terasa na straně uliční přístupná z dětského pokoje. Soukromá část domu, dislokovaná ve II. patře byla velmi racionálně využita. Nacházela se zde ložnice dětí, rodičů, koupelna a balkon. Součástí tohoto patra byla i část provozní a pracovní, která byla využívána majitelem domu. V současnosti dům i nadále slouží obytným účelům.  /JS